Když poklekáš u kříže, neuslyšíš nejdříve jednoduché, lehké slovo — nejdříve ne. I když kříž je jedinými dveřmi k životu, uslyšíš o smrti — smrti pro každý hřích.
U kříže čelíš krizi svého života a to je to, co v dnešní době v mnoha církvích chybí. Kázání o kříži přináší krizi hříchu a svévole. Bude k tobě mluvit milujícími, ale pevnými slovy o následcích tvého hříchu: “Zapři sám sebe. Obejmi smrt kříže. Následuj mě!”
Pokání znamená více, než říci: “Pane, jsem špatný.” Také to znamená říci: “Pane, ty máš pravdu!” Je to místo rozpoznání, kde přiznáš: “Nemohu pokračovat ve svém hříchu a mám Ducha svatého, který žije ve mně. Pane, máš pravdu v tom, že hřích nám přináší smrt a já si uvědomuji, že pokud v tom budu pokračovat, zničí to moji rodinu a mě.”
Slavná pravda evangelia je, že když zemřeme s Ježíšem, pak také přijdeme do slávy jeho vzkříšení a do novosti života. Jeho kříž je naším křížem, jeho smrt je naše smrt a jeho vzkříšení je naše vzkříšení, skrze naše sjednocení a jednotu s ním. Toto je ten skutečný kříž, který neseme. Přesto toto je kříž, se kterým mnoho takzvaných služebníků evangelia skoncovalo. Skutečný kříž není o milujících slovech popisujících utrpení našeho Spasitele a krvácení na kalvárii. Ne, skutečný význam kříže je, že Ježíš krvácel a zemřel, aby přivedl naše duše nemocné hříchem do slavné svobody — aby zlomil všechna pouta hříchu, která nás svazují.
Ježíš přichází k nám a říká: “Vezmi mou ruku a následuj mě — do mé smrti, mého pohřbu, mého vzkříšení. Podívej se na kříž a obejmi ho. Drž se mého vítězství!” Díky Bohu můžeš mít Ježíšovo vítězství a moc ve svém životě!