“Pro zvážení vašeho volání bratři: Ne většina z vás byli moudří v souladu se standardy toho světa, ne většina z vás byli mocní, ne většina z vás byli urození … Ale Bůh určil co je pošetilé na tomto světěu, aby zahanbil moudré, aby překonal nicotu, která existuje, tak, aby se už žádná lidská bytost nechvástala v přítomnosti Boží. Kvůli němu jsme v Ježíši Kristu, který se nám stal moudrostí od Boha. Je psáno: nech chlubení a chlub se v Pánu’” (1. Korintským 1:26-31).
Pavel, neboli Saul, jak se dříve jmenoval před svým obrácením, měl rozhodně hodně, čím by se mohl vychloubat. Byl vysoce inteligentní, přirozený vůdce a byl to velice schopný člověk. Narozený ve zbožné židovské rodině, byl poměrně mlád posláno do Jeruzaléma, aby tam získal vzdělání v Gamalielově škole, což byla proslulá rabínská škola (Skutky 22:3). Tahle škola poskytovala studentům vyvážené vzdělání, a Pavel tam získal hluboké znalosti klasické literatury, přehled o filosofii a etice.
Při tom všem byl ale Pavel ve skutečnosti násilnický člověk s prázdnotou uvnitř, dokud nepotkal Ježíše. Snažil se dosáhnout toho, co považoval za Boží záměry pouze lidskou moudrostí a úsilím a používáním své vlastní moci. On, který pronásledoval křesťany, se setkal se živým Ježíšem Kristem, který mu zjevil pravdu. V několika dnech slepoty měl Pavel příležitost přemýšlet o tom, co se stalo a pyšný Pavel se stal skromným Pavlem. Mluvil o lásce Ježíše Krista. Chtěl, aby lidé poznali Ježíše. To samé můžeme prožít i my dnes, pokud obrátíme své oči k Ježíši a k Jeho lásce, kterou má ke všem lidem kolem nás. Mohl říci s velkým vědomím, “Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného” (1. Korintským 2:2).