Okolnosti v dnešním světě způsobují, že narůstá strach. Jsme svědky Ježíšových slov, která vidíme v praxi: „... a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře. Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou“ (Lukáš 21:25-26). Kristus nás varuje, že: „Bez naděje ve mne, davy lidí doslova zemřou ze strachu.“
Pro Ježíšovy následovníky nicméně platí něco jiného. Totiž ti, kdo skládají naději v Hospodina, jenž zachová svoje děti, mají slavnou svobodu od veškerého strachu. Ve skutečnosti se všichni, kdo jsou pod vládou Krista jako svého Pána, nemusí již nikdy bát, pokud pevně uchopí následující tajemství: Skutečná svoboda od strachu spočívá v naprosté rezignaci na svůj život, který je tímto v Ježíšových rukou.
Když rezignujeme na svůj život a dáváme jej do Boží péče, je to skutek víry. Znamená to, že se podřídíme jeho moci, moudrosti a milosrdenství, jsme vedeni a zachováni podle vůle jeho samotného. Když to uděláme, Bůh vesmíru slibuje, že převezme zodpovědnost za všechny oblasti našeho života - krmit nás, oblékat, poskytovat nám přístřeší a chránit naše srdce před veškerým zlem.
Ježíš nám dal krajní příklad takové svaté rezignace, když šel na kříž. Těsně před tím, než vypustil ducha, hlasitě zvolal: „Do tvých rukou, Otče, odevzdávám svého ducha“ (Lukáš 23:46). Kristus vložil jak svůj časný, tak věčný život do péče Otce. A tím, že tak učinil, vložil duše všech svých ovcí do Otcových rukou.
Možná se teď divíš: „Ale neřekl Ježíš, že má moc svůj život položit a moc jej opět přijmout?“ (Jan 10:18) Když jej tedy měl moc přijmout zpátky, proč jej položil do Božích rukou, aby jej uchoval? Odpověď je jednoduchá. Ježíš to udělal proto, aby všem svým ovcím zanechal příklad důvěry hodný následování.