Jako nepřítel naší duše se dožaduje slyšení naše přirozenost. Vždycky trvá na tom, že je v pořádku, když čas od času uspokojíme její touhy; že vše, co potřebujeme, je přítel, který nás podpoří; a že Bůh našim rozhodnutím bude žehnat.
Možná si stejně jako já říkáte: „Jak si můžu být jistý, že to, co slyším, je hlas Ducha svatého a ne někoho jiného?“
Duch svatý především nemůže, a také nebude vést někoho, kdo není plně poddán Jeho vůli. Duch svatý mluví k těm, kteří jsou připravení Jeho hlas poslechnout. Když jsem přemýšlel o chození v Duchu, zarazilo mě ještě něco. Pokud chození v Duchu znamená poslouchat Jeho hlas a nechat se jím vést, jak můžeme být chráněni před oklamáním? Jak můžeme vědět, že slyšíme hlas Ducha svatého, a ne svůj nebo ďáblův?
“Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! ” (1. Korintským 15:16-19).
Po celý můj život mne jedinečná Boží vůle vede na mnohá místa, a je to neuvěřitelná cesta. Musíme se ale naučit udělat hned na začátku počáteční věci. Vrátit se k první lásce, pokud jsme ji opustili; otevřít Boží Slovo a začít ho číst. Nežít v iluzi, že jednou nám tato tajemná Boží vůle padne do klína, i když jsme si zvolili, že zjevenou Boží vůli budeme ignorovat.
Zamyslete se nad těmito zaslíbeními, které nám Bůh dal, a posuďte, jestli vaše odpověď zní "Ano a amen!"
1. Bůh vás utvrdil, označil pečetí, naplnil a pomazal Duchem Svatým. "Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh, který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku." (2. Kor. 1:21-22)
Požádal jsem Hospodina, aby mně objasnil význam Pavlova rčení: “Dejme se Duchem řídit” (Galatským 5:25). Když jsem přistupoval k tomuto předmětu, tak jsem se modlil: “Hospodine, učiň ať je to pro mě vše jasné a srozumitelné.” Zde je to, jak věřím, že mně Duch odpověděl: zlatý klíč pro porozumění našeho chození v Duchu není složitý. Nevyžaduje to teologický trénink. Ve skutečnosti je to tak jednoduché, že většina z nás to nemůže nevidět.
“Ať setrvával oblak nad příbytkem třeba dva dny nebo měsíc nebo rok, dokud nad ním setrvával, Izraelci tábořili a netáhli dál. Když se vznesl, táhli dál. Na Hospodinův rozkaz tábořili, na Hospodinův rozkaz táhli dál. Drželi Hospodinovu stráž na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše.” (Numeri 9:22-23)
Máme chodit v naprosté poddanosti Duchu, tak jako Ježíš chodil v naprosté poddanosti Otci. Ježíš svědčil: "Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá On, to podobně dělá i Syn." (Jan 5:19, Bible 21)
"Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal." (5:30, Bible 21)
Abychom nezapomínali na zásadní důsledky Kristova vzkříšení, naučili jsme se s mou ženou Kelly opakovat si navzájem jednu větu: „Ježíš za to všechno zaplatil.“ On dokončil své dílo a potom opět povstal a daroval nám nový život. Máme rozhlašovat moc Jeho vzkříšení a vzít si ji na sebe jako oblečení: „A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!‘“ (1. Korintským 15,54).
„Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem…Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal, a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku. Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče“ (2. Mojžíšova 17,8-13).