Pavel byl Pánem zcela uchvácen. Napsal: „Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista“ (Filipanům 3,7- 8).

Starozákonní příběh Ester je jedním z nejsilnějších příběhů o duchovním boji. Ďábel se snažil vyhladit Boží lid z povrchu země a jako svůj nástroj si vybral zlotřilého Hamana. Tento zámožný a vlivný muž přiměl perského krále, aby vydal výnos, jehož následkem bude vyvraždění všech Židů žijících v Perské říši od Indie po Etiopii.

Pokud nejsme pod tlakem, v konfliktech nebo zkouškách, často se staneme pasivními a vlažnými. Nastane rozklad a náš chrám se hroutí. Plán nepřítele je jasný, chce nás vyřadit z boje.

V duchovních bitvách získáme všechno, co potřebujeme pro boj s nepřítelem. Pán nám zjeví v den, kdy se před něj postavíme: „Pamatuješ si, čím jsi tenkrát v té bitvě prošel? Podívej se, co jsi potom mohl dokázat.  Bylo to díky bitvám, které jsi předtím vybojoval.“

Jednou jsem se setkal s mužem, který je pastorem v Laosu. Tam vládne drsný komunistický režim, církev se musí skrývat a on byl vězněn za to, že je věřící. V této zemi, když se někdo dostane do vězení, v téměř 90 procentech se už domů nevrátí. Tak moc je to nebezpečné.

Jako pastor v Americe mám mnoho příležitostí kázat v různých církvích a mnoho lidí si může stáhnout moje kázání, ale ten muž daleko převyšuje mé znalosti, zjevení a vztah k Bohu, protože zůstal pevně stát v ohni utrpení a těžkostí.

Jako rodiče si pamatujme, že to nejdůležitější vyučování pro život dostávají děti v tom, jak vidí nás jak řešíme konflikty a jednáme mezi sebou.

Jednou z podstatných věcí ve snaze o jednotu v rodině je schopnost vypořádat se s konfliktem. Příliš často se rodiny nacházejí v jednom ze dvou extrémů:

• • Ti, kdo prchají před všemi formami konfliktu a neustále žijí v nevysloveném chybném přesvědčení, že mluvit o problému by znamenalo nedostatek lásky.

Apoštol Pavel byl často obtěžován démonickými silami. Když jednu kázal na Kypru, pokoušely se zabránit kázání Božího slova: „Prošli celým ostrovem až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Barjezus. Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo. Ale Elymas, ten kouzelník – tak se totiž překládá jeho jméno – se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.“ (Skutky 13,6–8)

Pavel napsal církvi: „Říkám vám: Choďte Duchem a žádost těla nedokonáte“ (Galatským 5,16). Příkaz „choďte v Duchu“ je dán všem křesťanům, nejenom několika super-svatým. Tady jsou tři kroky k chození Duchem. 

1. Musíte pro to udělat všechno. Pokud jsi zachráněný, už si dostal Ducha Svatého. Nyní ho požádej, aby převzal vládu a odevzdej se mu. Požádej ho, aby byl tvým průvodcem a přítelem. Evangelium nám přikazuje: „Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno“ (Lukáš 11,9).

Otec tě miluje – v tomto bodě celé zástupy selhávají při hledání Boha. Znovu a znovu jsou ochotni být usvědčováni z hříchu a selhání, ale nedovolí Duchu Svatému, aby je zaplavil Otcovou láskou.

Zákoník miluje, když je usvědčován. Lásku od Boha nikdy nepochopil ani nenechal Ducha Svatého ukázat lásku jeho duši.

Prorok Izajáš psal o tvrdohlavém Božím lidu: „odvrátil se a šel cestou svého srdce.“ (Iz 57,17) Navzdory tomu Izajáš popsal Boha slovy: „Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení.“ (Iz 66,13)

Duch svatý nás učí říkat: „Abba Otče.“

Tato fráze ukazuje zvyk z biblických dnů na Blízkém Východě při adopci dítěte. Dokud nebyly adopční papíry podepsány a zapečetěny adoptivním otcem, dítě na něho pohlíželo jen jako na „otce“. Nemělo žádné právo mu říkat abba, což znamená „můj“.

Jakmile byly papíry podepsány, zaregistrovány a zapečetěny, opatrovník dítěte představil dítě adoptivnímu otci a dítě mohlo poprvé říci „Abba Otče!“ Když si ho otec přisvojil, dítě zvolalo: „Můj otec! On již není pouhým nějakým otcem. On je můj.“

Pavel říká: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ (1. Korintským 13,1–3)