Pokud jsi kazatel, misionář nebo vyučuješ Boží slovo, měl by ses zamyslet nad následujícími otázkami: Co vlastně učíš? Jsou to tvé vlastní myšlenky? Je to něco, co ti předal někdo jiný? Pouze reprodukuješ učení některého známého kazatele? Nebo jsi na vlastní kůži zažil osobní zjevení Ježíše? A pokud ano, nebyla to jen jednorázová záležitost?

Pavel o Bohu říká: „ … v něm žijeme, pohybujeme se a jsme“ (Sk 17,28). Praví Boží mužové a pravé Boží ženy žijí v tomto úzkém vztahu. Každý jejich pohyb, celé jejich bytí je upřeno jen na Krista.

Pavel Timoteovi v dopisech popsal, jak rozpoznat falešné učitele a nařídil svému mladému chráněnci: „Ty ale jako Boží člověk od takových věcí utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, chop se věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky.“ (1. Timoteovi 6,11–12)

Milí věřící, chci vám dnes říci, že máme něco, co hříšníci nemají. Něco neuvěřitelně hodnotného a mocného. Něco, o čem se je třeba dozvědět. Coby Boží dítě jste požehnáním a vlastníte neuvěřitelná požehnání!

Nyní si někteří z vás mohou myslet, že jsem se zbláznil, vzhledem k mnoha problémům, zkouškám a temnotě, která stojí proti nám. Ano, je to realita života. Ale je zde něco, co těžkosti dalece převyšuje. Každá osoba, jejíž život je skryt spolu s Kristem v Bohu, obdržela od Boha Jemu podřízenou moc a autoritu. To je teprve požehnání!

Žalmista napsal: „Naši otcové ti důvěřovali; důvěřovali a zachraňoval jsi je, když k tobě křičeli, vyvázli, důvěřovali tobě a nezklamali se.“ (Žalm 22,5–6) Kořen hebrejského slova „důvěřovat“ naznačuje „vrhnout se ze srázu“. To znamená být jako dítě, které vylezlo nahoru na trám a nemůže se dostat dolů. Otec mu říká: „Skoč!“, dítě poslechne a vrhne se otci do náruče.

Jste právě teď v takové situaci? Jste na hraně, balancujete? Možná jste jednoduše rezignovali, to ale není důvěra. Důvěra je něco úplně jiného než pasivní rezignace, je to aktivní víra.

První kniha Písma nám vypráví o muži, který by nás měl inspirovat k chození s Bohem. „Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.“ (Genesis 5,23-24) Enoch neměl Bibli, zpěvník, žádné další členy církve ani učitele, nebyl pokřtěn Duchem svatým, ale znal Boha!

Ve 2. Královské čteme o aramejské armádě obléhající město Samaří. Aramejci se jednoduše utábořili za městem a čekali, až Samařané umřou hlady. Situace ve městě byla natolik zoufalá, že ženy nabízely své děti k jídlu. Bylo to naprosto šílené (viz 2. Královská 6,24–33).

Mnoho křesťanů si myslí, že jakmile obdrží spasení, skončí boje a jejich život bude plynout hladce. Nic nemůže být dál od pravdy. Bůh nejenže dovolí bitvy, ale má s nimi v našich životech slavný cíl.

Pavel napsal Timoteovi: „Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“ (2. Timoteovi 1,6-7)

Pavel říká o dvě kapitoly dále: „Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy.“ (2. Timoteovi 3,1). Bible krále Jakuba dokonce říká „nebezpečné“, to zní rozhodně silněji. V posledních dnech přijdou na zem nebezpečné časy.

Velký kazatel Charles Spurgeon kdysi ve svém kázání řekl: „Ty a já nejlépe odstraníme chyby tím, že ukážeme pravdu. Pokud kážeme Krista, ďábel ztrácí moc. Pokud je před vámi křivý klacek, nemusíte vysvětlovat, že je křivý: položte rovný vedle něj a to bude stačit. Když budete kázat pravdu, v její přítomnosti budou chyby a omyly stát v rozpacích.“

V ulicích New Yorku si můžete koupit hodinky Rolex za pouhých 15 dolarů. Jak však každý Newyorčan ví, tyto hodinky nejsou skutečné Rolexky. Jsou to levné kopie těch skutečných.