Bůh vede a zmocní jednoduché, prosté modlitby za spasení, ochranu, uzdravení. Dá dokonce víc, než oč žádáme a než si umíme představit. My nemáme schopnost se správně modlit, ale Duch svatý v nás ano. Modlitba nezáleží na nás, Bůh říká: „Moje ruka tě povede. Dojdeš dál než dosud.“

Před mnoha lety Bůh vložil do mého srdce, abych založil domov pro chlapce na Long Islandu. Cítil jsem, že Pán stojí za tímto dílem. Nicméně po pouhých 18 měsících státní úředníci nastavili tak přísná pravidla na fungování domova, že jsme neměli jinou možnost, než jej zavřít.

„Asyrský král poslal nejvyššího velitele a nejvyššího dvořana a nejvyššího číšníka Rabsace … ke králi Chizkijášovi do Jeruzaléma se silným vojskem.“ (2. Královská 18,17) Asyřané představují dnešní „cestu prosperity“. Ďábel předvede svou armádu kolem vašich hradeb - lidi, kteří jsou mocní, krásní a zdánlivě úspěšní ve všem, co podniknou. Když je uvidíte, budete se cítit jak pták uvězněný v kleci.

Musíme být připraveni na nadcházející události. Musíme být připraveni trávit dny v duchovním boji, s vědomím, že záplava nepravosti je namířená proti Božímu lidu.

„Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklady, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. To je ten člověk, řeknou, který začal stavět, ale nemohl dokončit“ (Lukáš 14,28-30).

V 1. Korintským Pavel odpovídal na dopis, který dostal od korintských křesťanů, kteří Pavla upozornili na problémy v církvi.

Součástí dopisu je: „Někteří jsou dosud tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako obětované modlám a mají pak špatné svědomí. Jídlo nás ovšem k Bohu nepřiblíží. Pokud nejíme, nejsme o nic horší, a pokud jíme, nejsme o nic lepší. Dejte ale pozor, aby se vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.“ (1. Korintským 8,7–9)

Možná, že právě prožíváte zradu, pronásledování, trápení v mysli, potíže s dětmi, ztrátu blízkého člověka nebo jinou těžkou zkušenost, která vám způsobila nevýslovnou bolest. Modlili jste se a ptali: „Pane, je to opravdu nutné? Nemůžeš to trápení brzy ukončit? Proč tak těžký boj? Proč taková zuřivost?“

Odpověď najdeme v Žalmu: „vyslal před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.“ (Žalm 105,17-19)

Ježíš řekl svým učedníkům: „A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“ (Lukáš 22, 29-30) Pán prostřel v nebesích stůl pro své následovníky. Jaká vzrušující vyhlídka!

Řekněte mi, jak a kde sepsal Pavel epištoly. Napsal je v tmavých vězeňských celách. Poté, co jej zbičovali, nebo přežil ztroskotání lodi. Pavel důvěrně znal, co je strádání a utrpení.

Vydržet znamená „nést navzdory těžkostem, trpělivě trpět a nevzdat se“. Zkrátka to znamená vydržet a vytrvat, ale tato slova pro současnou generaci znamenají málo. Mnoho křesťanů se dnes vzdává. Opouští své manžely, rodiny i Boha.