V 1. Korintským Pavel odpovídal na dopis, který dostal od korintských křesťanů, kteří Pavla upozornili na problémy v církvi.
Součástí dopisu je: „Někteří jsou dosud tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako obětované modlám a mají pak špatné svědomí. Jídlo nás ovšem k Bohu nepřiblíží. Pokud nejíme, nejsme o nic horší, a pokud jíme, nejsme o nic lepší. Dejte ale pozor, aby se vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.“ (1. Korintským 8,7–9)
Mnoho komentářů prohlašuje, že podle této kapitoly mají „silní“ křesťané uklidnit „slabé“. Z takové interpretace vyplývá, že by Pavel měl slabým křesťanům říci: „Pojďte, je třeba vyrůst. Jednoduše začněte jíst maso obětované modlám. Není to nic těžkého. Klidně jděte do chrámů a barů a jezte. Nebojte se chvíli tam být. To je v pořádku.“
To je ale opak toho, co říká Pavel.
Někteří věřící kvůli dřívějšímu životu v hříchu nebudou schopni dělat stejné věci, které jiným křesťanům nedělají problémy. Jinými slovy, tito „slabí“ věřící dříve chodili do barů či klubů. V minulosti se věnovali různým druhům sexuálních aktivit. Kdysi s těmito věcmi dělali kompromisy.
Teď něco v jejich srdci říká: „To je můj bývalý život. Nemůžu se vrátit.“ Rozumí Slovu Páně, které říká: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5,17) a poukazuje na to, že člověk, který se vrací k tomu, co ho dříve svedlo k hříchu, je jako pes, který se vrací ke svému zvratku (viz Přísloví 26,11).
Skutečně rozumí modlitbě: „Bože, udržuj mé svědomí čisté.“
Víra není založená na zásluhách. Nejsem to já, kdo si vydělává na svou spásu snahou chovat se dobře a morálně. Spása spočívá v přijetí Kristovy spravedlnosti, která je nám dána zadarmo. Pavel chtěl, aby Kristovi následovníci měli citlivé svědomí a poddajné srdce vůči Slovu Páně. Jsme povoláni oslavit Krista v každé oblasti života.