Ježíš řekl svým učedníkům: „A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“ (Lukáš 22, 29-30) Pán prostřel v nebesích stůl pro své následovníky. Jaká vzrušující vyhlídka!
Když apoštol Pavel řekl: „Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy“ (1. Korintským 5,8), domnívám se, že měl na mysli, že nám bylo přiděleno místo v nebesích s Kristem u jeho královského stolu. Pavel říkal: „Vždy se dostav. Nikdy nedopusť, aby tvé místo bylo prázdné.“
Smutnou pravdou je, že církev Ježíše Krista jednoduše nechápe, co to znamená slavit svátek. Nechápeme majestát a čest, která se nám dostává tím, že jsme byli Kristem pozvednuti, abychom s ním seděli na nebeských místech. Začali jsme být příliš zaneprázdněni na to, abychom seděli u jeho stolu. Svou duchovní radost mylně odvozujeme ze služby, místo ze vztahu s Pánem. Běháme do roztrhání a dáváme svá těla a mysli práci pro něj, ale jen zřídka slavíme svátek.
Děláme stále více pro Pána, kterého stále méně známe.
Jediná věc, kterou náš Pán nade vše hledá u svých služebníků, duchovních a pastýřů, je společenství u jeho stolu. Stůl je místem pro duchovní intimitu a je denně prostřen. Mít účast na hostině znamená neustále k němu přicházet pro jídlo, sílu, moudrost a společenství. Od dob kříže mají všichni duchovní obři jednu věc společnou: ctili si Pánův stůl.
Náš dnešní pohled na Krista je příliš omezený, ale jak neustále přicházíme k Pánovu stolu a trávíme čas v jeho přítomnosti, naše chápání jeho osoby vzbuzující úžas vzrůstá. Křesťané s rostoucím zjevením Kristovy velikosti a moci se nemusí na této zemi bát žádného problému, ďábla ani žádné moci. Ví, že Kristus je větší než to všechno.
Kdybychom měli zjevení toho, jak je veliký a mocný, už bychom nikdy nebyli pohlceni životními problémy.