Řekněte mi, jak a kde sepsal Pavel epištoly. Napsal je v tmavých vězeňských celách. Poté, co jej zbičovali, nebo přežil ztroskotání lodi. Pavel důvěrně znal, co je strádání a utrpení.
Pavel věděl, že všechna zjevení a pravdy, které vyučoval, pocházely z bojů víry. Radoval se z utrpení pro evangelium. Prohlásil: „Nyní mohu se vší autoritou kázat každému vězni, který byl uvězněn bez jakékoliv naděje do budoucna, každému, kdo se kdy podíval smrti do tváře. Boží duch ze mě učinil zkušeného veterána, abych mohl šířit jeho pravdu každému, kdo má uši k slyšení.“
To že procházíte těžkostmi, neznamená, že vás Bůh vydal do Satanovy moci. Ne, pouze procházíte zkouškou, protože ve vás koná Duch svatý své neviditelné dílo. Formuje se ve vás Kristová sláva pro nadcházející věčnost. Nemůžete dostat toto duchovní poznání od někoho nebo prostřednictvím něčeho jiného. Pokud chcete okusit Boží slávu, přijde k vám bez ohledu na to, jaká je vaše současná situace, ať už je příjemná nebo ne.
Věřím, že jedním z velkých tajemství Pavlova duchovního života byla jeho připravenost přijmout bez stěžování okolnosti, v jakých se zrovna nacházel. Píše: „Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ (Filipským 4,11-13)
Pavel říká: „Nesnažím se chránit před nepříjemnými okolnostmi. Neprosím Boha o úlevu. Naopak je přijímám. Ze života s Pánem vím, že ve mně činí něco věčného.“
Součástí každé naší zkoušky je ze všech sil důvěřovat Bohu, abychom mohli být uprostřed utrpení spokojení. Prosím, nechápejte mě špatně. Být „spokojený“ ve zkouškách neznamená, že si je užíváme. Jednoduše to znamená, že se už před nimi nesnažíme chránit. Jsme spokojení, vytrváme na svém místě a vydržíme vše, co nám bylo uloženo, protože víme, že Bůh nás dotváří k obrazu svého Syna.