Vydržet znamená „nést navzdory těžkostem, trpělivě trpět a nevzdat se“. Zkrátka to znamená vydržet a vytrvat, ale tato slova pro současnou generaci znamenají málo. Mnoho křesťanů se dnes vzdává. Opouští své manžely, rodiny i Boha.
Petr se o tom vyjadřuje slovy: „Když někdo nevinně trpí kvůli zbožnému svědomí, zaslouží si chválu. Co je ale záslužného na tom budete-li snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je před Bohem vzácné. K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On ‚se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech. Když ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše tomu, jenž soudí spravedlivě‘“ (1. Petra 2,19–23).
Apoštol Pavel podobně přikazuje: „Snášej útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista.“ (2. Timoteovi 2,3) I sám Pán dává zaslíbení: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Matouš 24,13)
Jaké je vaše trápení? Je vaše manželství v krizi? Nebo vaše práce? Máte konflikt s příbuznými, pronajímatelem nebo vás zradil přítel?
Musíte se chopit naděje. Stejně jako Pavlovo utrpení nikdy nepolevilo, neustala ani jeho zjevení, růst ve zralosti, hluboká víra a stálý pokoj. Řekl: „Pokud rostu v duchovního člověka - pokud chci opravdově potěšit Pána - pak nesmím bojovat s okolnostmi. Vydržím a nikdy nepřestanu. Nic na této zemi mi nemůže dát to, co mi dává Boží Duch každý den v mé zkoušce. Dělá ze mě duchovního muže.“
Pavlův život „dýchal“ Duchem Kristovým. Tak je tomu s každým skutečně duchovním člověkem. Duch Svatý způsobí, že z nitra toho služebníka vychází nebeský vánek Boží. Takový člověk není skleslý; nereptá ani si nestěžuje na svůj úděl. Možná prochází životní zkouškou, ale stále se usmívá, protože ví, že v něm Bůh pracuje a zjevuje svou věčnou slávu.