„Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají. Neboť lid bude sídlit na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš už nikdy plakat. Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti“ (Izajáš 30,18-19). Izajáš říkal: „Pokud budeš čekat na Pána, pokud k němu budeš znovu volat a znovu mu důvěřovat, udělá pro tebe všechno, o co prosíš, a ještě přidá.“

Jan 14 obsahuje dvě nádherná zaslíbení. Za prvé Ježíš prohlašuje: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li o něco prosit ve jménu mém, já to učiním“ (Jan 14,12–14). Ježíš říká v posledním verši jednoduše: „Požádej o cokoli v mém jménu a já to učiním.“

V Jeremjášovi 5 čteme, že Bůh naléhavě žádá: „Projděte jeruzalémské ulice, prohledejte jeho tržiště, dívejte se a pátrejte, zda najdete někoho, kdo jedná podle práva, kdo hledá pravdu, a já Jeruzalému odpustím.“ (Jeremiáš 5,1) Pán v podstatě říkal: „Budu milosrdný, pokud najdu jediného člověka, který mě bude hledat.“

V 1. Knize Mojžíšově, kapitole 34. čteme o událostech ze života Jákobovy rodiny a jeho 12 synů, ze kterých nakonec vzešlo 12 kmenů Izraele. Lévi byl jedním z Jákobových synů a měl sestru, která se jmenovala Dína.

„Tys má naděje, Panovníku Hospodine, na tebe spoléhám od mládí! O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit. Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště. Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji. Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.“ (Žalm 71,5-9

Bůh chystá něco nového a slavného. Něco ještě většího než jen probuzení a obnovu. On sám to dílo začal, když už nemohl dále snášet hanobení svého svatého jména. Řekl: „Učinil jsem to pro své jméno, aby nebylo znesvěcováno před očima pronárodů, před jejichž zraky jsem je vyvedl.“ (Ezechiel 20,14)

Přichází čas, kdy Bůh rozhodne, protože jeho Slovo bylo až tak zašlapáno do bahna a ohavnosti natolik pošpinily církev, musí povstat a obhájit své jméno před světem.

Zde je Boží tajemství duchovní síly: „Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše záchrana, v klidu a důvěře bude vaše síla.“ (Izajáš 30,15)

Slovo pro klid v hebrejštině znamená „odpočinek“. Odpočívat znamená být klidný, uvolněný, zbavený veškeré úzkosti, ležet, mít oporu, ztišit se.

Když prožíváte nejhorší bolest, jděte do své tajné komůrky a všechno zoufalství vyplačte! Ježíš plakal. Petr hořce zaplakal; nesl bolest z popření samotného Božího Syna. Hořké slzy v něm ale učinily zázrak a vrátily jej zpět, aby později otřásl Satanovým královstvím.

Ježíš se nikdy neodvrátil od plačícího srdce. „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“ (Žalm 51,19) Bůh nám ani jednou neřekl: „Drž se. Vezmi si léky a vzchop se. Zatni zuby.“ Ne, Ježíš uchovává každou slzu ve věčných nádobách.

Ježíš varoval své učedníky: „Řekl jim také: ‚Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má‘“ (Mk 4,24-25).

Ježíši bylo jasné, že pro lidi, kteří nebyli zvyklí myslet duchovně, mohou znít tato slova zvláštně. Proto je uvedl větou „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Mk 4,23) Pán nám tím říká: „Pokud jsou vaše srdce otevřené Božímu Duchu, porozumíte.“

Někteří z vás pochází z rozvrácených rodin a možná se ptají: „Je pro mě naděje?“ Nedávno jsem takového člověka potkal, jeho rodiče i prarodiče byli rozvedení. Ptal se: „Vydrží mé manželství?“

Chci vám říci, že bez ohledu na to, z jaké rodiny pocházíte, bez ohledu na to, co máte za sebou, může vámi začít zcela nová generace lidí, kteří se postaví a slouží Bohu.

Kelly a já se přátelíme s jednou krásnou rodinou. Jednou nám žena začala vyprávět své svědectví a my jsme žasli.