Ježíš varoval své učedníky: „Řekl jim také: ‚Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má‘“ (Mk 4,24-25).
Ježíši bylo jasné, že pro lidi, kteří nebyli zvyklí myslet duchovně, mohou znít tato slova zvláštně. Proto je uvedl větou „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Mk 4,23) Pán nám tím říká: „Pokud jsou vaše srdce otevřené Božímu Duchu, porozumíte.“
O čem to tu Ježíš vlastně mluví? Vysvětluje, že Bůh dává různou míru své přítomnosti jednotlivým lidem i církvím. Jsou zde tací, kteří neobdrží ani kousíček Jeho slávy. Jiní naopak obdrží míru vrchovatou, která pak vyzařuje z jejich životů a církví.
Bůh zaslíbil, že v posledních dnech vylije Ducha na svůj lid. Celé Písmo poukazuje na vítěznou a slavnou církev na konci věku. A Pán Ježíš říká, že brány pekel jeho církev nepřemohou. Nebudeme se do nebe belhat. Naopak, Pán požehná svou církev velkou mocí, a tato moc se bude projevovat nespočetným množstvím znamení a zázraků. Bude jasně viditelná na Božím lidu a bude mocně měnit lidská srdce zasažená Duchem Božím.
Jak můžeme získat vrchovatou míru Kristovy slávy? Ježíš to jasně říká ve verši 24: „Podle toho, jak moc mi odevzdáš ze sebe samého, stejně velkou porci sebe ti dám já. Jak budeš jednat ty se mnou, tak já budu jednat s tebou.“
Pokud považuješ Boží dílo a jeho práci za samozřejmost a Pána obdaruješ jen svou lenivostí a nečinností, bude na tebe působit duch spánku. „Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět“ (Přísloví 19,15). Důsledkem lenosti bude to, že tvá duše bude strádat hladem.
Boží láska, milost a slitování nezná mezí. Nemluvím tu o tom, jak si získat jeho lásku, slitování nebo milost, ale jak mít jeho požehnání pro naše životy.
Ježíš nám jasně říká, že každému z nás odměřuje různě velké množství své slávy úměrně tomu, kolik mu dáme svého srdce. Na nás pak je, abychom se k němu ještě více přiblížili v uctívání, poslušnosti a pracovitosti.