„Tys má naděje, Panovníku Hospodine, na tebe spoléhám od mládí! O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit. Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště. Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji. Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.“ (Žalm 71,5-9
Vždy mi přišel Žalm 71 strašně dojemný. Je to výkřik srdce muže, který byl od mládí do pozdních let blízko Bohu. Dokázal velké činy a dokonce byl ve své době považován vrstevníky za hrdinu a vzor. Také je to portrét muže, který se v podzimu života obává, že bude zapomenut.
Jeho hluboký výkřik je zdrcující, protože je ozvěnou tiché epidemie dnešní doby - miliony mužů a žen ve zralém věku mají pocit, že byli ve výkonnostně založené společnosti, která je nepřiměřeně a krutě zaměřena na mládí, odloženi stranou.
Řečeno moderní řečí, žalmista byl znepokojen skutečností, že mu syn volá jen jednou za rok o Vánocích, že jeho vnoučata jsou příliš zaneprázdněna, aby ho mohla navštívit. Bál se ztráty intelektuálních schopností, paměti nebo soběstačnosti.
Samozřejmě, vládní kampaně nás informují o problému osamělosti, zanedbávání a někdy i zneužívání, s nimiž se setkává mnoho seniorů. Jsem přesto přesvědčen, že jako Boží děti máme udělat mnohem více, než jen informovat. Jsme povoláni chránit seniory a být pro ně útočištěm. Jsou to oni, kdo vybudovali společnost, ve které žijeme, a církve, ve kterých se můžeme scházet a prožívat svou víru.
Projevujte úctu, péči a lásku starším lidem kolem vás. Naléhavě vás žádám, chraňte je před samotou a izolací a važte si jich, jak nás k tomu Bůh volá.
Claude Houde, vedoucí pastor Eglise Nouvelle Vie (New Life Church - Církev nového života) v Montrealu v Kanadě. Pod jeho vedením vzrostla New Life Church z hrstky lidí na více než 3 500, a to v části Kanady, kde je jen málo úspěšných protestantských církví.