Když prožíváte nejhorší bolest, jděte do své tajné komůrky a všechno zoufalství vyplačte! Ježíš plakal. Petr hořce zaplakal; nesl bolest z popření samotného Božího Syna. Hořké slzy v něm ale učinily zázrak a vrátily jej zpět, aby později otřásl Satanovým královstvím.
Ježíš se nikdy neodvrátil od plačícího srdce. „Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!“ (Žalm 51,19) Bůh nám ani jednou neřekl: „Drž se. Vezmi si léky a vzchop se. Zatni zuby.“ Ne, Ježíš uchovává každou slzu ve věčných nádobách.
Zranil tě někdo? Je ti špatně? Běž a vyplač se. Plač, dokud ti tečou slzy, ale ať ty slzy pramení pouze ze zranění, ne z pochybností nebo sebelítosti.
Život jde dál. Byli byste překvapeni, kolik toho dokážete unést, když vám Bůh bude pomáhat. Někdy vás slzy a prázdnota mohou pohltit, ale i tak Bůh stále kraluje. Sám si nedokážeš pomoci. Nemůžeš zastavit bolest nebo zabránit dalšímu zranění. Náš požehnaný Pán k vám ale přijde, položí pod vás svou milující ruku a pozvedne vás, abyste znovu mohli usednout na nebeské výšiny. Projeví vám svou nekonečnou lásku.
Hledejte povzbuzení u Pána. Když vás obklopí mlha a vy nevidíte východisko, položte se do Ježíšovy náruče a jednoduše mu důvěřujte. Chce vaši víru a důvěru. Chce, abyste nahlas volali: „Ježíš mě miluje! Je se mnou. Nezklame mě. Právě všechno řeší. Pozvedne mě. Nebudu poražen. Nebudu obětí satana. Miluji Boha a on mě!“
Jak řekl Pavel církvi ve svém dopise: „Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“ (Římanům 8,31–32)
Štěstí neznamená žít bez bolesti nebo zranění. Skutečné štěstí je naučit se žít pouze současným dnem, navzdory veškerému smutku a bolesti.