Milí věřící, chci vám dnes říci, že máme něco, co hříšníci nemají. Něco neuvěřitelně hodnotného a mocného. Něco, o čem se je třeba dozvědět. Coby Boží dítě jste požehnáním a vlastníte neuvěřitelná požehnání!
Nyní si někteří z vás mohou myslet, že jsem se zbláznil, vzhledem k mnoha problémům, zkouškám a temnotě, která stojí proti nám. Ano, je to realita života. Ale je zde něco, co těžkosti dalece převyšuje. Každá osoba, jejíž život je skryt spolu s Kristem v Bohu, obdržela od Boha Jemu podřízenou moc a autoritu. To je teprve požehnání!
Písmo učí, že máme vyhlašovat to, co nám Bůh zaslíbil. V tomto prohlášení není nic extrémního. Pamatujme, že „V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů“ (Přísloví 18,21). Je to součástí našeho dědictví od Boha, které nám zajistil Ježíš Kristus. Petr napsal církvi: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase“ (1. Petrův 1,3-5).
Petr chtěl, aby církev věděla, že dokonce i během problémů a zkoušek je nejtemnější hodina ta, která je těsně před východem slunce. Chtěl, aby věděli, že se narodili znovu k živé naději. Naděje je očekávání dobrých věcí od Boha, které k nám přijdou bez ohledu na to, jak hluboká je temnota. Podpíráme sami sebe, když budeme ve víře vyhlašovat Boží zaslíbení plná naděje.
Máme živou naději. Narodili jsme se do ní znovu skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Bible říká: „Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘“ (Efezským 3,14-16).
Měli bychom se radovat z faktu, že jsme se narodili znovu a že nám Ježíš Kristus dává přebohatou milost. Naplnil nás mocí Boží, která vzkřísila Krista z mrtvých.
Přebývá s tebou. Přebývá v tobě.