Jednou jsem se setkal s mužem, který je pastorem v Laosu. Tam vládne drsný komunistický režim, církev se musí skrývat a on byl vězněn za to, že je věřící. V této zemi, když se někdo dostane do vězení, v téměř 90 procentech se už domů nevrátí. Tak moc je to nebezpečné.
Jako pastor v Americe mám mnoho příležitostí kázat v různých církvích a mnoho lidí si může stáhnout moje kázání, ale ten muž daleko převyšuje mé znalosti, zjevení a vztah k Bohu, protože zůstal pevně stát v ohni utrpení a těžkostí.
Tady v Americe, kde nejsme pod tíhou pronásledování, se církev snadno stane vlažnou a pohodlnou. Pokud nedáváme pozor, přijde materialismus a lenost a odvede nás od radikálního, skutečného následování Pána, uhasí oheň víry a horlivost pro Boha.
V dopise Timoteovi Pavel mluví o jednom muži, který se vzdálil od Pána. „Udělej vše, abys ke mně brzy přišel. Démas si zamiloval tento svět a opustil mě a odešel do Tesaloniky. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou. Marka přiveď s sebou, velmi potřebuji jeho pomoc.“ (2. Timoteovi 4,9–11) Démas je zmíněn také na konci listu Koloským a v listu Filemonovi dokonce pozdravuje. Ale zde Pavel píše, že ho Démas opustil.
Jinými slovy, Démas miloval věci tohoto světa a nechtěl se obětovat, trpět a vyrovnávat se s těžkostmi, které jsou součástí života radikálního následovníka Krista, a odešel.
Je jedno, jestli žijeme v pokojném období nebo Pavlovo varování o přicházejících těžkých časech je realitou, varování před lákáním světa platí vždy. Vždy je třeba, abychom byli na stráži, pilní, věrní, na kolenou a hleděli na Boží slovo. Pán nás volá, abychom bez ohledu na dobu, v jaké žijeme, pro něj hořeli, i když je právě dobré a pokojné období.
Nesmíme sklouznout do kompromisu, když je všechno snadné, ani se nesmíme vzdát, když je to těžké.