Jako rodiče si pamatujme, že to nejdůležitější vyučování pro život dostávají děti v tom, jak vidí nás jak řešíme konflikty a jednáme mezi sebou.
Jednou z podstatných věcí ve snaze o jednotu v rodině je schopnost vypořádat se s konfliktem. Příliš často se rodiny nacházejí v jednom ze dvou extrémů:
-
• Ti, kdo prchají před všemi formami konfliktu a neustále žijí v nevysloveném chybném přesvědčení, že mluvit o problému by znamenalo nedostatek lásky.
-
• Ti, kteří zabřednou až po uši do konfliktu, používají obviňování a zraňující slova. Systematicky zveličují i nepodstatné problémy bez toho, aby si řekli „ráno moudřejší večera“ nebo by i jen připustili vyhlídku na nadějné vyřešení problému.
Apoštol Pavel otevřeně mluví o složitém tématu zvládání konfliktů. Nesmíme zůstávat dětmi, ale musíme se naučit mluvit pravdu v lásce, abychom rostli. Duch svatý chce, aby sis položil otázku: „Rostu? Udělal jsem od chvíle, kdy jsem začal chodit s Bohem, kroky kupředu ve schopnosti zůstat klidný a konflikty řešit? Udělal jsem nějaký pokrok v připravenosti odpouštět?
Kdyby tvému manželskému partnerovi a dětem, položili otázku, jak si dokážeš poradit s konfliktem, co by o tobě řekli? „Tatínek má horkou hlavu. … Maminka často kritizuje druhé. …“
Anebo by řekli: „Můj manžel, moje manželka, můj otec, moje matka nejsou dokonalí, ale jak roky plynou, vidím, že dělají pokroky. Neodplácejí zlým za zlé; nacházejí a přinášejí pokoj. Slunce nezapadá nad jejich hněvem. Nedovolí, aby v nich zakořenila zášť.“
Nesmíme zůstat nezralými dětmi. Nesmíme pokračovat ve lhaní, abychom se vyvlekli z řešení problémů. Musíme růst v každé oblasti života. Jak říká Písmo: „Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava“ (Efezským 4,15).
Milovaní věřící, milujme svoje rodiny a sebe navzájem tak, že se naučíme laskavě a s láskou říkat pravdu.