Pavel říká: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ (1. Korintským 13,1–3)
Je to jasná výzva postavit lidi nad projekty a lásku nad úspěchy. Je to výzva naplnit to, co Bůh zamýšlí s církví namísto lpění na lidských plánech.
Pavlovo slovo není voláním k růstu, ale k lásce. Není to pouhá výzva ke službě, ale k tomu, abychom si uvědomili, že největší službou je milovat se navzájem a milovat ty, kteří jsou ztraceni a nemají Ježíše. Není možné zůstat s chladným srdcem, ani pouze kontrolovat účetnictví. To, co Pavel říká, vyžaduje oheň v srdci. Pavel mluví o zapáleném srdci, které hoří pro Boha.
Pavlovo slovo nemluví o ambicích ani o nátlaku. Ježíš Kristus miluje tak bohatě, že jeho láska naplní srdce a začne se rozlévat mezi lidi okolo. To je známkou opravdové víry jak napsal Pavel Timoteovi. „Připomínám si tvou upřímnou víru“ (2. Timoteovi 1,5). Slovo „upřímný“ pochází ze dvou různých řeckých slov.
Jedním z nich je slovo používané v souvislosti s divadlem: hrát představení, něco předvádět. Původní slovo pro „pokrytec“ byl někdo, kdo hrál roli.
Ale před tímto slovem stojí druhé řecké slovo, které znamená „žádný“. Jinými slovy – nebýt herec. Nepředvádět výkon. Nesnažit se vypadat jako učedník, ale být skutečným učedníkem. Nesnažit se vypadat nábožensky, ale být skutečně naplněn Duchem. Nesnažit se dělat dobré skutky, aby je viděli druzí.
Pokud skutečně chodíme ve víře, budeme upřímně milovat.