Kniha Daniel nám poskytuje prorocký pohled na to, jak bude vypadat válka posledních dnů. Král Nebúkadnezar měl sen a Daniel ho vyložil:
„Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla strašný vzhled. Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny.“ (Daniel 2:21-33)
„Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly i vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu.“ (2. Korintským, 11:3).
Pavel nás varuje, abychom se neodchýlili od „prostoty, která je v Kristu“. Řecké slovo prostota zde znamená jedinost, výlučnost. Jinými slovy – „Kristova podstata není složitá a komplikovaná. Pravda o něm je velice jednoduchá: Ježíš je Bůh. On je božský, zrozený z panny, ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. Ale bojím se, že jste se vzdálili od této prosté, výlučné pravdy.“
Až ďáblova celosvětová církev vytroubí své poselství po celé zemi, mnozí vlažní křesťané budou podvedeni. Řeknou si: „Tahle všecírkevní jednota musí být dobrá. Její vedoucí tolik mluví o Ježíši. Kdokoli takhle mluví o Ježíši, musí mít legitimní křesťanskou víru.“
V této rozhodující bitvě jde o božství Ježíše. Je on tím Kristem, tím jediným zplozeným z Otce, Bohem v těle, Spasitelem světa? Anebo byl Ježíš jen jedním z proroků činící dobro? Byl jenom obyčejným mužem, nikoli božským, nikoli vzkříšeným Spasitelem jenž sedí s Otcem ve slávě?
Nebeský Otec nechtěl ztratit svá milovaná stvoření v pekle a zatracení, a tak kvůli nám z lásky uskutečnil nový plán záchrany. „Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu“ (Žalm 89:20). Otec řekl svému Synu: „Lidstvo zeslábne a bude na tom kvůli svému hříchu bídně, nedokáže najít cestu zpět ke mně. Zmocňuji tě jako svého svatého, abys jim pomohl a přivedl je zpět do mé přízně.“
Bible vypráví příběh o muži, který šel pozdě v noci ke svému sousedovi a žádal ho o chléb, protože k němu právě přišla návštěva a on neměl nic, čím by jí posloužil.
„soused, na kterého se tolik spoléhá mu však zevnitř zlostně odpoví: Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal. Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu pro jejich přátelství, , vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje“ (Lukáš 11:7-8).
Mé ženě Gwen bylo třicet čtyři let, když jí poprvé zjistili rakovinu. Když jsme se tu zprávu dozvěděli, byli jsme zničení. Právě jsme se s rodinou přestěhovali do New Yorku, abych tam mohl začít službu mezi pouličními gangy. A teď, když jsem chodil po ulicích a kázal členům gangů a narkomanům, musel jsem potlačovat slzy utrpení a strachu. Ale Bůh mě nepřestával ujišťovat: „Já jsem věrný, Davide. Neopustím tebe ani tvé blízké.“ Bůh mě provedl touto děsivou zkouškou rakoviny a potom každou, která následovala.
V Kristu existuje místo, kde nejsou žádné obavy o budoucnost. Není tam strach z nečekaných neštěstí, utrpení a nemocí nebo z nezaměstnanosti. Tohle místo najdeme tam, kde se zcela spolehneme na Boží věrnost. Pisatel listu Židům ho nazývá místem dokonalého odpočinku.
Svět touží po svědectví Boží ochrany. A bude se ho dožadovat do chvíle, než přijde Ježíš. Říká, "křesťane, vidím, jak Bohu věrně sloužíš. Jak se modlíš, postíš a svědčíš o Jeho moci a slávě a přesto se s tebou život nemazlí. Řekni mi, provedl tě Bůh touto zkouškou? O čem svědčíš teď, když jsi v jámě lvové?"
Čím zasáhnout ztracený a trpící svět? Malou armádou vojáků přihlášených do školy zkoušek a strádání! Bůh hledá takové, kteří jsou ochotni být vyzkoušeni ohněm, jejichž víru může přečistit a vytvořit z ní ryzí zlato.
Během své služby jsem si všiml něčeho v životech většiny křesťanů. Téměř okamžitě poté, co nás Bůh spasí, jsme vedeni do pouště zkoušek. Proč? Protože Bůh hledá lidi, kteří mu budou důvěřovat v beznadějných situacích. Takové to bylo i v Ježíšově životě. Když náš Pán vyšel z vod svého křtu, byl veden Duchem na poušť, kde byl těžce zkoušen (viz Lukáš 4:1-2).