„Panovník Hospodin mi dal jazyk učených, abych uměl znaveného slovem posílit. Ráno za ránem mě probouzí, probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník. Panovník Hospodin mi uši otevřel a já se nevzpouzel, neodvracel jsem se zpět“ (Izajáš 50:4-5)

Všimněte si druhé věty: Ježíš byl každé ráno probuzen Duchem svatým. A Duch naladil Jeho uši, aby slyšel Slovo svého nebeského Otce. Když Kristus svědčí: „Nevzpouzel jsem se ani jsem se neodvracel zpět,“ říká tím: „Když jsem byl na Zemi, můj Otec mě naučil, co mám říkat, dělat a slyšet. A já jsem se od toho nikdy neodvrátil.“

Žalm 50 vyjmenovává hřích nečistého používání úst a jeho důsledky. Mnozí v Božím domě berou Jeho slovo v této věci na lehkou váhu. 

Svá ústa propůjčuješ zlu a tvůj jazyk se zaplétá  se lstí. Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky....Představoval sis,  že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči. ...Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu. (Žalm 50:19 - 23, ČSP). 

Jakub varuje církev: „I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.“ (Jakub 3, 6).

Podobné varování najdeme i v Izaiášovi: „Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova.“ (Izaiáš 58, 9). Slovo ničemný, které je zde použito, označuje v hebrejštině hrubost, neúctu, drzost.

V příběhu, kde byla žena přistižena jako cizoložnice, který nacházíme v Janovi 8, Ježíš obrátil obviněnou v přijatou. Místo toho, aby zavrhl tuto cizoložnici, jejíž život byl tak rozviklaný, On ji přijal. A dělá to samé pro nás. Bere si k sobě všechny vytlačené na kraj svým vlastním hříchem a říká jim, „Ty jsi můj. Jsi přesně ve středu Boží lásky.“

"Sinci, još sam malo s vama. Tražit ćete me, ali kako već Židovima rekoh, i vama sada kažem: Kamo ja idem, vi ne možete doći. Novu vam zapovijed dajem: Ljubite jedan drugoga; kao što sam ja ljubio vas, ljubite i vi jedan drugoga. Ako imadnete ljubavi jedan prema drugome, po tom će svi upoznati da ste moji učenici" (Iv 13,33-35).

Nedávno přišel jeden mladík dopředu během bohoslužby v církvi Times Square Church. Třásl se a plakal. Řekl mi, že je ze státu Washington a že už ten večer jednou náhodou na naši bohoslužbu přišel. Odešel mezitím na koncert, ale zase se do církve vrátil. Teď chtěl, abych se za něj pomodlil. Zeptal jsem se ho: „Jsou tvoji rodiče věřící?“ Odpověděl: „Ano, pane, jsou a pořád se za mě modlí.“

Pavel se ptá galatské církve, "Běželi jste výborně. Kdo vás zastavil v následování pravdy? Ty přesvědčivé řeči nejsou od Toho, který vás povolává. Trocha kvasu prokvasí celé těsto!" (Gal 5:7-9)

Proto mohl Pavel říci: „A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.“ (Římanům 15:29). Měl svatou jistotu ve svém chození s Kristem. Prohlásil: „Proto se snažím, abych měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi.“ (Skutky 24:16).

„Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání“ (Římanům 15:29). Pavel napsal tato slova křesťanům v Římě. Říkal jim: „Nepochybuji o tom, že až se s vámi setkám, budu mít plnou míru Kristova požehnání“.

Apoštolova slova v sobě obsahují něco, co musí znát každý věřící. A to je, že existují různé stupně či míry Kristova požehnání. Někteří věřící obdrží plnou míru. To je naším cílem, všichni máme přijít do plnosti Pánova požehnání. Někteří křesťané však vstoupí pouze do jeho malé části.

Coby rodina Boží se shromažďujeme v modlitebnách, abychom uctívali, zpívali, naslouchali a dávali. Jenže pokud nejsme opatrní,  můžeme skončit jako diváci, namísto abychom žili tak, jak by si Ježíš přál. Často když vidíme lidi v hříchu, namísto abychom jim z něho pomohli, živíme v sobě tichou naději, že budou přistiženi. A když se to stane, cítíme se v právu a myslíme si: "Já jsem to věděl. Život tohoto člověka se vždycky zdál tak trochu mimo."