Před několika lety jsem se vydal se svými přáteli na výlet do San Antonia v Texasu. Chtěli jsme navštívit Alama. Jeden z nás se nabídl, že bude navigovat. „Je to moje rodné město a potěšilo by mě, kdybych vás mohl vést,“ řekl. Jakmile jsme ale přijeli do San Antonia, trochu nás zmátlo, že jsme už třikrát projeli okolo stejného obchodního domu.
„Hele, nejezdíme pořád dokola?“, zeptal se někdo. „Ne, kdepak, blížíme se k cíli,“ ujišťoval nás náš přítel.
Poté co zapřel Ježíše třikrát—přesně tak jak Pán řekl, že se stane—musel si Petr uvědomit, že není v jeho vlastních silách plnit Pánova přikázání. Ježíš řekl učedníkům, “Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:34-35).
V Izajáši 25 Bůh ukazuje prorokovi okázalou, nadpřirozenou hostinu, odehrávající se na hoře: “Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné” (Isaiah 25:6).
Právě nyní žijeme v biblickém období zvaném "pozdní déšť" a Boží plán se dal do pohybu. Po celém světě se vysoké zdi satanova království hroutí.
Přemýšlejte o tom, co proběhlo v období komunismu. V Německu, Rusku a napříč východní Evropou doslovně padly zdi. Milióny lidí, kteří žili pod satanovou hrůzovládou, byly najednou osvobozeny, a mnozí z nich poprvé uslyšeli kázané evangelium. "Silní lidé," kdysi zatvrzelí v hříchu, nyní chválí Boha.
Izajáš 25 popisuje neuvěřitelnou vizi. Prorok Izajáš je v ní posunut do budoucnosti, do posledních dnů. Komentátoři Bible se shodují, že toto je jeden z nejjasnějších obrazů v Písmu, který se týká konečného času. Izajáš nám přesně ukazuje, co Bůh pro národy a pro svou Církev před koncem zamýšlí. A právě teď žijeme v té hodině, kterou Izajáš popisuje.
Jednu sobotu večer jsem šel dolů k Times Square, když tam pobíhali turisté a další lidé a dělali dovolenkové nákupy. Odhaduje se, že v rušné hodině projde touto oblastí téměř čtvrt miliónu lidí. Když jsem tam tak stál a díval se na masy lidí, tak jsem se modlil.
V jednom okamžiku ke mně Duch Svatý zašeptal, “Davide, podívej se na tyto davy. Vynásob je několikrát a to je kolik mých lidí zemřelo v divočině. Ze všeho tohoto davu jen dva vstoupili do mého odpočinutí, Jozue a Káleb. Všichni další zemřeli v zoufalství a nevěře.”
Pro naši ilustraci bohatého, uspokojujícího života, který pro nás má, používá Ježíš obraz ovčince. “Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.” (Jan 10:9). V ovčinci jsou Jeho ovce bezpečné před všemi nepřáteli. Pasou se na “dobrých pastvinách” Božího království a užívají zdraví, pokoje a svobody.
Abraham postavil oltář v poslušnosti a důvěře, když nevěděl, kam má jít. V našich životech jsou okamžiky, kdy se bolestně ptáme v našich srdcích: “Kam, Hospodine?” Musíme udělat rozhodnutí, když nevidíme jasný směr. Otázka věřícího “kam” se může vztahovat na jeho profesní dráhu, jeho studia, kam jít do školy, jestli se přestěhovat, jestli jít do církve, kam jít po tragédii nebo nemoci. Ve všech těchto “kam - otázkách” musíme vybudovat oltář přesvědčení a důvěry, kde svěříme všechno do Jeho rukou. Víra, která staví oltář, když nevíme kam jít, nebude nikdy zklamaná.
Tato tlupa Izraelců předešla Boha a zorganizovala malou armádu. Naplánovali strategii a vyrazili sami. Ale když je nepřátelé uviděli, pronásledovali izraelské vojáky „hnali se za nimi jako vosy a rozprášili je.“ (Deuteronomium 1:44).
"Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni." (Deu. 2:14,15) Zde jsou v Bibli jedna z nejsilnějších slov proti nevíře.
Můžeš říci: "Ale toto není jazyk milosti. Bůh dnes s nevírou nejedná tak ostrým způsobem." Není to pravda. Bible to říká dnes, když žijeme pod milostí: "Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají." (Žd 11:6, ČSP).