Když se uzavírala Nová smlouva, nebeský Otec a Jeho Syn předvídali, že mnozí Krista zanedbají . Tito lidé se stanou vlažnými nebo ochladnou či dokonce odpadnou. Otec a Syn pro tento případ uzavřeli dohodu: Pokud by se kterákoli ovce ztratila nebo zbloudila, Ježíš půjde za ní a přivede ji zpátky do ovčince.

Boží slovo jasně varuje: „Jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení?“ (Židům 2:3). Pokud ignoruješ Ježíše, budeš muset za to nějakým způsobem zaplatit.

V Ezechieli 47. kapitole se hovoří o řece života, která plyne od Božího trůnu. Tuto řeku tvoří svaté, uzdravující vody, které přinášejí život všemu, čeho se dotknou. Rozpínají se stále do větší šířky a hloubky, dokud není dost vody k plavání.

Ježíš se z nás radoval ještě předtím, než byl stvořen svět. Očekával, že v nás bude přebývat a učiní nás Svým příbytkem. A radoval se, že se ho budeme držet a opustíme všechny ostatní. Budeme ho hledat každý den a věnovat mu svůj čas. On s námi bude sdílet svá tajemství a my před ním budeme vylévat svá srdce. Budeme se těšit z Jeho věcí a budeme číst Jeho Slovo, abychom se dozvěděli, jak je spravedlivý. A budeme se třást před zjeveními, která nám Jeho Slovo odhalí.

Žalmista David denně čekal na slovo od Boha a z obdrženého slova se radoval. Dosvědčil: „Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo“ (Žalm 119:16). „Tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci“ (119:24). „Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval“ (119:47). „Tvůj zákon je pro mne potěšením“ (119:77). Doslovný překlad posledního verše z hebrejštiny zní: „Raduji se z tvého Slova.“

Přísloví 8:34 říká: „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých bran den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.“ Co jsou zde zmíněné brány?

Ve 2. kapitole Janova evangelia vchází Ježíš do chrámu, aby učinil skutek, který bude znamením počátku jeho veřejné služby. (Jeho předchozí zázrak v Káně, kde proměnil vodu ve víno, nebyl veřejnou manifestací.) To, co se událo o něco později, už bylo drama:

Bůh slyšel pláč Izraelců a ukázal jim milosrdenství. Obrátil jejich zármutek ve veselí, umožnil jim jásat a radovat se. A teď je volá, aby se shromáždili ještě k dalšímu setkání.

Pokud měla radost Izraelců zůstat zachována – pokud neměla být zase jednou ztracena – musel Bůh kopat trochu hlouběji. Jisté oblasti lidských životů se ještě nepodřídily Jeho slovu. Přesto Bůh každému umožnil se v příhodném čase radovat, protože chtěl, aby věděli, že jsou v bezpečí. A nyní během tohoto stavu přijetí a radosti po nich všech požaduje, aby se zavázali k tomu, že se oddělí se od světa.

Půl dne Ezdrášova učení hladovým Izraelcům nestačilo. Chtěli ještě daleko víc Božího slova a tak vytvořili skupiny a dalších 17 starších kromě Ezdráše je vyučovalo až do večera. "...vysvětlovali lidu Zákon. Četli v Knize Božího zákona, vykládali a objasňovali smysl, aby tomu, co se čte, bylo rozumět." (Nehemiáš 8:7-8)

Možná jste slyšeli pojem „sermon tasters“ (ochutnávači kázání). Tento termín je téměř 200 let starý. Pochází z Londýna poloviny 19. století. V té době kázal velký pastor sboru Matropolitan Tabernacle v Londýně C. H. Spurgeon každou neděli pěti tisícům lidí. Na druhé straně města měl také Joseph Parker požehnaná kázání a další zapálení pastoři kázali po celém Londýně hluboká, odhalující, prorocká slova.

„Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ (Nehemjáš 8:10) V době, kdy byla tato slova řečena, se Izraelci zrovna vrátili ze zajetí v Babyloně. Pod vedením Ezdráše a Nehemjáše izraelský lid znovu postavil jeruzalémské rozpadlé hradby. A nyní měli zálusk na obnovení Chrámu a návrat národa.

Písmo nám říká, že na svatbě v Káně bylo "šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry. (Jan 2:6, ČSP). V poslušnosti Ježíši služebníci naplnili velké nádoby vodou, která se zázračně proměnila ve víno s plnou výraznou chutí.