Pod tlakem si většina z nás znovu a znovu opakuje své potřeby: „Kéž bych měl tohle. Kéž bych jen mohl pracovat na této slabosti.“ Ježíš nám ale říká, abychom se neupínali ke svým potřebám, nýbrž k tomu, kdo nás zaopatřuje. „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ (Matouš 6:25-27).

Znovu si připomeňme Abrahama. Má pro nás poselství. Chce nás naučit, jak si znovu vybudovat víru. V odpovědi na Boží povolání a zaslíbení - „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě“ (Genesis 12:1-2) - Abraham učinil cosi zvláštního a významného – postavil Hospodinu oltář (viz Genesis kapitoly 12 a 13).

Milovaní, Bůh nás nespasil jen proto, abychom se mohli navěky vyhřívat na výsluní Jeho dobroty, milosti a slávy. Měl věčný záměr, když si vyvolil každého z nás, a ten záměr přesahuje každé požehnání, obecenství a zjevení. Faktem je, že Bůh stále podává ruku ztracenému lidstvu. A hledá věřící a důvěřující lidi, ze kterých může vytvořit ty nejlepší nástroje k evangelizaci.

Ze všech hříchů, které můžeme spáchat, je pochybnost tím, který Bůh nejvíce nenávidí. Podle Starého i Nového zákona Pána naše pochybnosti rmoutí, dráždí, působí Mu velkou bolest. Zářný příklad můžeme vidět ve starém Izraeli poté, co Bůh zachránil svůj lid z rukou faraona.

Žalmista naříká: „Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího dráždili“ (Žalm 106, 6).

Mnozí z nás si srovnávají moc s něčím viditelným, hmatatelným, třesoucím se. Avšak toto neplatí pro duchovní autoritu. Petr říká, že Hospodin svěřuje duchovní autoritu „tomu, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné.“ (1. Petrův 3:4)

Řecké slovo, které Petr používá pro skromnost znamená mírnost. A slovo použité pro pokoj znamená jistý, nerušený. Petr mluví o srdci, které je vždy pokojné svým místem v Kristu. Takové srdce má opravdovou duchovní autoritu.

V Římanům 7:22 Pavel mluví o našem nitru. Korintské církvi Pavel napsal: „Ačkoli navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den.“ (2. Korintským 4:16). Vskutku existují dvě takové vlastní já v každém z nás. Existuje jak vnější, tak i vnitřní, skrytý člověk. Náš zevnějšek je vždy vystaven ostatním. Ale naše nitro zná jen Bůh. Tento vnitřní člověk se nestaví na odiv. Sídlí tam, kde nikdo jiný nemůže vidět dílo, které v něm probíhá. A Duch svatý na něm neustále pracuje, posiluje a připravuje jej na to, aby získal pravou duchovní autoritu.

Před více než sto lety přišel jeden francouzský vynálezce s úžasnou novinkou, které se říká film. Objevil, že když uspořádá řadu fotografií a rychle s nimi pohybuje před jasným světlem, působí to, jako kdyby se mu před očima odehrával skutečný život.

Od chvíle, kdy jsem dal své srdce Ježíši, jsem věděl, jak málo jsem schopný do našeho vztahu přinést. Je tolik lidí, kteří jsou talentovanější než já, umí lépe kázat, mají větší znalosti z teologie. Lidé, kteří mohou k Ježíšovým nohám položit větší dary než já. Ale já dávám srdce, které je zcela zaprodané Jeho lásce! Mám tak rád Ježíše, že mám někdy pocit, jako by mi měl hrudník vyskočit z těla. Moje kosti nejsou dost velké na to, aby mohly obsáhnout mou chválu. Moje slovní zásoba nedokáže vystihnout hloubku mého uctívání!

David prohlásil, „nebudu se bát ničeho zlého“ (Žalm 23:4) David uvnitř zůstal nehybný, nerušený v srdci, ať už na něj satan házel cokoliv. Proč? Protože byl v plném klidu a věřil Bohu, že On vykoná své Slovo.

Když byli učedníci vůči nepříteli bezmocní, Ježíš jim řekl, že moc nad satanem přichází jenom skrze modlitbu a půst. Proč je tomu tak? Věřím proto, že Bůh chce čas, aby mohl pracovat na našem vnitřním člověku. Chce, aby naše srdce bylo zcela naladěné na Něj. Jednoduše nemůžeme získat žádnou autoritu bez toho, abychom s Ním měli neustálé obecenství.