Můžeš zcela přehlížet svůj obrovský proces dospívání, který se v tobě odehrává. Pavel přirovnává náš duchovní růst k růstu našeho těla. Říká, že naše duše jsou živé stejně jako naše klouby, svaly a vlákna. Názývá to – „růst Božím růstem“. (Koloským 2:19)

Apoštol Pavel ujistil Tesalonické, že se naučili žít tak, aby se líbili Pánu. Řekl jim, „… co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu“ (1. Tesalonickým 4:1). Pavel k tomu přidal ještě tuto výzvu: „Abyste vždy více prospívali“ (4:1).

Prospívat znamená růst. Pavel říkal, „Slýchali jste opravdová kázání evangelia, takže teď máte pevný základ. Proto byste měli v milosti ve všem růst – ve vaší víře, ve vašem poznání a ve vaší lásce.“

Pán dal Janovi pokyn: „Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích … Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“ (Zjevení 3:1-2).

Ježíš říká: „Možná, že jsi dobrý člověk, který pro kohokoli udělá cokoli. Máš dobrou pověst jak v církvi tak ve světě. Znají tě jako Bohem požehnaného a Kristem obživeného křesťana. Ve tvém životě se však skrývá cosi smrtonosného. Něco ze světa tě znečistilo, potřísnilo.

Jsme Božím chrámem na zemi, v našich tělech přebývá Boží svatý Duch (viz 1. Korintským 6:19). Do našeho chrámu ale nepatří jisté věci, které mohou přemoci naši touhu po Bohu.

Když začal Ježíš převracet v chrámu stoly (viz Jan 2:13-17), převrátil více, než pouze peníze směnárníků. Převrátil náboženský systém, kdy člověk po tisíciletí přinášel zvířecí oběti, aby se zalíbil Bohu. Kristus tím v podstatě vyjádřil: „Vaše uctívání Otce již nebude založeno na obětech ovcí a kozlů a holubic. Bude se zakládat na mé jednou pro vždy přinesené oběti za vás.“

Křesťané, kteří se nemodlí, si neuvědomují nebezpečí, ve kterém jsou. Můžeš namítat: „Takže, co když se nějací křesťané nemodlí? Jsou stále ještě věřící – krví očištění, je jim odpuštěno a půjdou do nebe. Kde je nebezpečí rostoucí malé vlažnosti?“

Věřím, že si náš Otec uvědomuje, že žijeme ve velice rušné době, s mnoha požadavky na náš čas a energii. A křesťané se zaplétají do tolika činností a aktivit jako nikdy předtím. Přesto nevěřím, že Bůh bere na lehkou váhu to, že odmítáme mít k němu přístup, vždyť Jeho syn za to položil svůj život.

Když Ježíš chodil po zemi, zpřístupnil sám sebe celému lidstvu. Vyučoval v synagógách, na svazích hor, na loďkách. Uzdravoval nemocné, konal zázraky a divy. Pozvedal svůj hlas během svátků a křičel: "Já jsem živá voda. Pojď ke mně, a já napojím tvoji žíznivou duši." Nikdo se nemohl k Němu přiblížit a odejít s nenaplněnými potřebami.

Co Kristovu duši bolí ze všeho nejvíce? Věřím, že to, když pokolení, které získalo plný, neomezený přístup k Bohu, za Ním nejde.

Po staletí toužil Boží lid zažít požehnání dnešních dní. Přístup, který dnes máme, je ten, po němž prahnul Mojžíš. Ten, který Davidovo srdce vidělo, ale zůstal mu odepřen. Ten, který ani Daniel nemohl mít, přestože se o něj k Hospodinu třikrát denně modlil. Naši předkové předvídali, že se tohoto v dnešní době dožijeme a radovali se za nás.

V náhlém a slavném okamžiku nám Ježíš umožnil zcela neomezený přístup k Otci. Písmo dokládá, že na Golgotě, na kříži skropeném krví, „Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů“ (Matouš 27:50-51).

Ježíšova oběť na kříži je platná v každé době. Jeho spasitelná odpouštějící a očišťující moc i vítězství jsou dostupné pro každého člověka v kterékoli době, ať se jedná o nejoddanějšího věřícího nebo o nejzatvrzelejšího hříšníka.

„…někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteří byli posedlí zlými duchy, říkali: „Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel.“ Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze. Ale zlý duch jim řekl:
„Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran.