Apoštol Petr byl z masa a krve, právě tak jako my ostatní. Přesto měl duchovní autoritu nad ďáblem. Chromému muži u chrámové brány řekl: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3:6) a ten muž byl uzdraven. Učitelé zákona poznali, že Petr má moc a ptali se ho: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ (4:7).

Jsem přesvědčen, že důvodem k tomu, že je dnešní církev téměř ve všech ohledech v krizi, je nedostatek duchovní autority. Pravidelně mi telefonují pastoři a rodiče, kteří mají panický strach o své děti. Naléhavě prosí: "Právě jsem zjistil, že moje dítě je drogově závislé a nevím, co mám dělat."

Ježíšova pověst plná zázraků a uzdravení lákala již v počátcích Jeho služby obrovské davy lidí. „Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. …… Pozvedl oči … a uviděl, že se k nim blíží velký zástup lidí.“ (Jan 6: 3- 5).

Bibličtí učenci odhadují tento dav na 10,000 až 15,000 lidí. Pohled na obrovský dav musel učedníky povzbudit. To všechno je jen utvrzovalo v tom, že následují toho správného muže a že se budou dít další velké věci. I Ježíše muselo těšit, když viděl jakou mají radost protože se učili jak od něho předjímat velké věci.

Když dojde na duchovní věci, ty a já nikdy nepoznáme svůj potenciál v Bohu, dokud nevykročíme a nezačneme riskovat v přední bitevní linii. Nikdy neuvidíme, jaká moc a pomazání jsou dostupné, dokud se nespojíme s Králem a nevyjdeme ven v Jeho jménu, abychom rozšířili Jeho království. Když sedíme v bezpečí Bible a diskutujeme mezi sebou nebo si stěžujeme jeden druhému na hrozný stav dnešní společnosti, neděláme nic pro to, aby se uvolnila Boží moc. On se s námi setkává během bitvy. On nás nabíjí, když nepřítel má být zatlačen zpět.

Jasným znakem duchovního růstu je to, že s každým problémem a krizí jdete okamžitě k Ježíši. Naučili jste se, že máte kam jít.

"O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha. " (Filipským 4:6)

Někteří křesťané jsou v krizi neustále. Kdykoli je potkáte, mají další a další stížnosti. "Hrne se to na mě jedno za druhým. Už vážně nevím, co dělat." Ochotně vyprávějí svoje trable každému, kdo je v doslechu, ale nikdy je nevezmou k Ježíši. Jako by jim neměl co nabídnout.

Satan podráží nohy mnoha křesťanům, když je přesvědčuje, že v Pánu něco ztratili. Ve skutečnosti je hrozným hříchem pochybovat o Boží lásce a nesprávně posuzovat své postavení v Kristu svými pocity. Tvoje každodenní chození s Ježíšem nesouvisí s tvým nadšením, s tvými slzami či intenzitou. Spočívá pouze na víře.

Zkušenosti konvertitů jsou často výrazně emocionální, protože se u nich jedná o něco nového a až neuvěřitelně zvláštního. Změna v jejich duši je tak náhlá, že ji lze takřka viditelně prožít a popsat. Je úžasné obrátit se najednou od hříchu a svázanosti k celému novému životu v Kristu.

V naší kultuře je trendem zajistit si ten nejlepší život jaký můžeme mít. A podobně mnoho křesťanů dnes přistupuje k církvi. Myslí si, že Bůh by je měl požehnat vším, po čem v životě touží. Ale to není způsob, kterým nás Bůh žehná. Ano, chce nám žehnat jenom dobrými věcmi—ale jméno, které má být vyvyšováno jako náš ústřední bod, je Jeho jméno, nikoliv naše.

V Bibli čteme, že někdo přišel o půlnoci a řekl, "Příteli, půjč mi tři chleby - navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl". (Lukáš 11:5-6). A protože by Ježíš nikdy neřekl jen nějaké náhodné číslo, musí v tom být nějaký význam. Navíc neznám nikoho, kdo by snědl tři bochníky chleba na posezení. Takže na co přesně tady naráží?

"Žijeme totiž vírou, a ne viděním." (2.Korintským 5:7)

Každý den děláme stejné věci. Věci, které se postupně stávají jen nudou a stereotypem. Každý všední den vstáváme ve stejnou dobu, dáme si stejnou snídani, jedeme stejnou cestou do kanceláře. Jdeme na oběd do stejné restaurace, po cestě domů se stavíme ve stejné kavárně a v autě posloucháme stále stejné rádio.