Svět touží po svědectví Boží ochrany. A bude se ho dožadovat do chvíle, než přijde Ježíš. Říká, "křesťane, vidím, jak Bohu věrně sloužíš. Jak se modlíš, postíš a svědčíš o Jeho moci a slávě a přesto se s tebou život nemazlí. Řekni mi, provedl tě Bůh touto zkouškou? O čem svědčíš teď, když jsi v jámě lvové?"
Asi si dokážete představit Darjavešovu radost, když slyšel Danielův hlas, jak volá, "Ať žiješ, králi, navěky!... Můj Bůh poslal svého anděla, aby těm lvům zavřel tlamy.Vůbec mi neublížili... " (Daniel 6:22-23) Daniel byl živý a zdravý. Ale nemyslím si, že tento Boží služebník celou noc klidně spal. Nebyl to žádný superhrdina, stejně jako nejsme my dnes. A náš Bůh nečeká, že se budeme chovat nadpřirozeně tváří v tvář takové krizi. Stav úzkosti je v takové situaci normální.
Podle mě byl Daniel jak na trní a modlil se celou noc. Pokaždé, když lev zívnul a ukázal zuby, musel Daniel tiše volat, "Pořád ti důvěřuju, Bože, věřím, že tomu zvířeti zavřeš tlamu." Držel se pevně své víry a Písmo říká, "...nenašli na něm ani škrábnutí, protože věřil ve svého Boha." (Daniel 6:24)
Jeden člověk věřil Bohu před očima světa a změnilo to celé království. Bible říká, "Král Darjaveš pak napsal lidem všech národů a jazyků: ... Tímto nařizuji, aby všude, kam sahá má královská moc, lidé s bázní a chvěním ctili Danielova Boha. Neboť on je Bůh živý, on trvá navěky, Jeho království se nezhroutí a jeho vláda nikdy neskončí. On umí vysvobodit a zachránit, on koná divy a zázraky jak na nebi tak i na zemi. On Daniela zachránil ze spárů lvích! (Daniel 6:27-29)
Všimli jste si, co tu Darjaveš říká? Velebí Boha nejen za to, kým Bůh je, ale za to, že zachránil Daniela před smrtí. Pohanskému králi stačilo vidět jen jednoho člověka, který opravdu věřil tomu, co kázal, aby prohlásil: "Viděl jsem muže, který vydal pravé svědectví o svém Bohu. Ani na chvíli nezapochyboval. A Bůh ho vyrval ze spárů pekla."