Jedno z důležitých tajemství, jak získávat Boží požehnání, je dávat. Když Mojžíš udílel Izraeli poslední nařízení a poselství, dal jim zvláštní instrukce o takzvaném „desátku třetího roku“. Na rozdíl od pravidelného desátku, měl tento desátek zcela jiný účel.
V časech, kdy vznikla první církev, začalo také velké pronásledování. Během tohoto hrozného období byl apoštol Jan uvězněn, poslán do Říma a následně vypovězen na doživotí na ostrov Patmos. Patmos byl zpustlý ostrov obydlený pouze několika vězni, kteří sem byli posláni.
Když se Jan vylodil na Patmu, byl tam zanechán v úplné izolaci, opuštěný. Později napsal: „Byl jsem vyhnán na ostrov Patmos, protože jsem hlásal Boží slovo a svědčil o Ježíši Kristu.“ (Zjevení 1:9)
Daniel dosvědčoval: „A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem padl na kolena a dlaně rukou.“ (Daniel 10:10) Slovo pro „dotknout se“ zde znamená násilně uchopit. Daniel zkonstatoval toto: „Když Bůh na mě položil svoji ruku, způsobilo to, že jsem padl na tvář; jeho dotek mne naplnil naléhavou touhou hledat jej celou svojí bytostí.“
O modlitbě ve víře už jste určitě slyšeli, ale já si myslím, že existuje i zrcadlový obraz této modlitby, který je založen na těle – modlitba v nevěře. Taková modlitba je pro Boha naprosto nepřijatelná. Písmo dokonce říká, že je v Jeho očích hříšná.
„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Matouš 6:14-15) Ježíš nám ze své dobroty a milosti odpouští a říká, že stejně tak máme být milující a milosrdní vůči našim bratřím a sestrám.
Boží srdce bylo velmi potěšeno, když Mojžíš řekl: „Prosím, dovol mi spatřit tvou slávu “ (Exodus 33:18). Každý pozemský rodič zná neustálé žadonění dětských hlasů žádajících o různé věci, ale nic nezahřeje srdce rodiče víc než to, když slyší, jak dítě řekne: „Miluji tě!“
„Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. Poznávej ho na všech svých cestách“ (Přísloví 3: 5-6).
Když se ti nedaří důvěřovat Bohu ohledně tvých financí, manželství, nezvladatelných dětí, zdraví, je důležité, aby ses vrátil zpátky do Slova Božího a řekl: „Pane, pomůžeš mi, abych nespoléhal na svůj vlastní rozum? Pomůžeš mi, abych nezkoušel vlastní silou najít cestu v těžkém rozhodování? Pomůžeš mi důvěřovat ti celým svým srdcem?“ Pokud se takto modlíš a dovolíš Duchu Svatému, aby tě vedl, budeš růst ve víře a odvaze.
p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 10.0px 0.0px; line-height: 17.0px; font: 12.0px 'Times New Roman'; color: #000000}
„Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí, kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků.“ (Židům 13:20-21).
Ve svém dopise Efezským, Pavel naléhá na každého, aby usiloval o nejvyšší míru požehnání Kristova evangelia. „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování … dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, ... a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.“ (Efezským 4, 7 a 13, a 3, 19).
Pavel mluví o určité službě, ke které je povolán každý křesťan. Tato služba nevyžaduje mimořádné dary nebo talent; mají ji konat všichni, kteří byli znovuzrozeni. Ve skutečnosti je tato služba prvním úkolem každého věřícího. A všechny další snahy musí vyplývat z ní, protože žádná služba nemůže dělat radost Bohu, pokud se nezrodí z tohoto povolání.