„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Matouš 6:14-15) Ježíš nám ze své dobroty a milosti odpouští a říká, že stejně tak máme být milující a milosrdní vůči našim bratřím a sestrám.
Pavel říká o Ježíšově přikázání: „Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ (Koloským 3:13) Dále vysvětluje, jak můžeme být poslušní tomuto přikázání: „oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.“ (3:12-14)
Co to znamená „snášejte se navzájem“ nebo jak je v anglickém překladu King James Version, být „trpělivý, snášenlivý“? V řečtině to znamená „smířit se s něčím, tolerovat.“ To vyžaduje snášet věci, které se nám nelíbí. Bylo nám řečeno, abychom tolerovali selhání druhých, smířili se s věcmi, kterým nerozumíme.
Na jedné zámořské konferenci, kde jsem měl vystoupit, mě několik pastorů varovalo před spoluprácí s určitým pastorem a tvrdili, že má zvláštní styl uctívání, i další věci se jim na něm nelíbily. Přesto, když jsem se s ním setkal, viděl jsem v něm Krista; byl laskavý, milující, jemný a oddaný modlitbám. Uvědomil jsem si, že tito pastoři odmítli „snášet“ bratra v Kristu jen proto, že měli rozdílné způsoby.
Proč Boží služebníci, kterým bylo tolik odpuštěno, špatně zacházejí se svými bratry a odmítají s nimi mít společenství? Domnívám se, že to lze vysledovat v boji o pochopení a přijetí Boží milosti a dobroty, je to past, do které se všichni můžeme chytit, pokud nejsme opatrní. Musíme usilovat o důvěru k Pánovi, o trpělivost, milosrdenství a lásku vůči druhým.