Boží srdce bylo velmi potěšeno, když Mojžíš řekl: „Prosím, dovol mi spatřit tvou slávu “ (Exodus 33:18). Každý pozemský rodič zná neustálé žadonění dětských hlasů žádajících o různé věci, ale nic nezahřeje srdce rodiče víc než to, když slyší, jak dítě řekne: „Miluji tě!“
Když Mojžíš vyslovil svoji touhu, Bůh bez váhání vyhověl jeho žádosti až do té míry, jak to mohl dovolit. „Řekl: ‚Nemůžeš spatřit mou tvář; neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat na živu‘“ (33:20). Boží nedosažitelné světlo je pro lidi příliš prudké, aby ho mohli plně zakusit; jeho svatost je stravující, a tak chtěl, aby Mojžíš zakusil jeho slávu jen částečně. V podstatě mu Hospodin řekl: „Nemohu ti ukázat svoji tvář, ale mohu ti ukázat působení své přítomnosti a stopy dobroty, které zanechám“ (viz 33:21-23).
Aby Mojžíše ochránil, řekl Bůh: „Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny … dokud nepřejdu” (33:22). Tento verš nám říká všechno o Boží úžasné milosti ve Starém zákoně. Dokonce ještě před křížem — předtím, než Kristus prolil svoji krev pro naše spasení — Bůh schoval Mojžíše ve své milosti „do skalní rozsedliny.“ Jak Pavel vysvětluje: „A tou skálou byl Kristus“ (1.Korintským 10:4).
Písmo říká, že Mojžíšova tvář byla proměněna Boží slávou; ta změna byla tak mocná, že Mojžíš si musel „zahalit svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře“ (2.Korintským 3:13). Dnes se nemusíme schovávat v rozsedlině, jako to udělal Mojžíš; Boží sláva byla plně zjevena v Ježíši a každý, kdo se s ním setká, zažije stejnou proměnu — změnu tak hlubokou, že ji celý svět uvidí a bude v údivu.
Po čem touží tvé srdce? Můžeš být požehnaný mnoha pozemskými požehnáními, ale daleko více je znát našeho velkého Boha. Naléhavě tě žádám, abys prosil Boha, aby ti ukázal svoji slávu, která je i tobě snadno dostupná.