Ve svém dopise Efezským, Pavel naléhá na každého, aby usiloval o nejvyšší míru požehnání Kristova evangelia. „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování … dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, ... a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.“ (Efezským 4, 7 a 13, a 3, 19).
V těchto pasážích si všimněte slova „plnost“. Řecké slovo, které Pavel používá zde, znamená „dokončit úkol úplného naplnění.“ To je úkol, který nám dal Bůh: usilovat o plnost Kristova požehnání v našich životech.
Vezměme si neuvěřitelnou míru Kristova požehnání v Pavlově životě. Tento muž obdržel zjevení od Ježíše osobně. Věděl, že nedosáhl dokonalosti, ale bezesporu také věděl, že v jeho životě není nic, co by bránilo toku Kristova požehnání.
To je důvod, proč Pavel mohl říci „Vím, že až k vám přijdu, přijdu v plnosti požehnání evangelia Kristova.“ (Římanům 15,29) Měl svatou důvěru ve svém chození s Kristem. Prohlašoval: „Proto i já sám se snažím mít vždy bezúhonné svědomí před Bohem i lidmi.“ (Skutky 24, 16) V podstatě říkal: „Můj život je otevřená kniha před Pánem. Nemám ve svém srdci žádný skrytý hřích a on se mnou nemá žádné spory. Jeho požehnání je neustálý tok zjevení, takže když vám kážu, neslyšíte slova lidí, slyšíte slova Božího srdce.“
Víte, plnost Kristova požehnání má málo co do činění s hmotnými statky. Zatímco dobré zdraví a pozemské zdroje jsou požehnáním z Boží milosrdné ruky, Pavel mluví o mnohem větším požehnání - Boží pochvale – „Dobrá práce.“