Jedno z důležitých tajemství, jak získávat Boží požehnání, je dávat. Když Mojžíš udílel Izraeli poslední nařízení a poselství, dal jim zvláštní instrukce o takzvaném „desátku třetího roku“. Na rozdíl od pravidelného desátku, měl tento desátek zcela jiný účel.
„Každého třetího roku odneseš všechny desátky ze své úrody toho roku a složíš je ve svých branách. I přijde lévijec, protože nemá s tebou podíl ani dědictví, a bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách, a budou jíst dosyta, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, žehnal při každé práci, kterou bude tvá ruka konat.“ (5.Mojžíšova 14,28-29)
Je důležité si povšimnout, co zde Bůh konal. Každý třetí rok se izraelská města tohoto zemědělského národa stala obrovskými skladišti desátků. Protože kněží z rodu Lévi nemohli vlastnit půdu, Bůh je zaopatřoval tímto zvláštním způsobem. Ale to nebylo všechno. Tyto desátky byly také vyhrazeny pro všechny chudé a slabé.
Jak úžasnému a soucitnému Bohu sloužíme. Vždy má ve svém srdci místo pro všechny slabé, zlomené a odvržené. Soucit a starost o utlačované je zakořeněna v samém srdci našeho Stvořitele.
Bylo za tím ale ještě něco víc, než zaopatření kněží a chudých. Izrael měl štědře dávat, „aby Hospodin, tvůj Bůh, ti požehnal ve všem díle tvých rukou.“ Zdá se, že skutky radostného dávání, skutečně otevřely nebesa, aby lidé mohli být požehnáni.
Bůh stále chce dělat mimořádné věci pro své následovníky, kteří ho následují v soucitném dávání. Je hlubokou pravdou, že bychom takto měli žít v našem každodenním životě.
Jim Cymbala založil sbor s názvem „Brooklyn Tabernacle“ (Brooklynský Svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.