O modlitbě ve víře už jste určitě slyšeli, ale já si myslím, že existuje i zrcadlový obraz této modlitby, který je založen na těle – modlitba v nevěře. Taková modlitba je pro Boha naprosto nepřijatelná. Písmo dokonce říká, že je v Jeho očích hříšná.
Mojžíš, zbožný muž modlitby, který následoval Boží hlas na každém kroku, zažil ve svém životě krizi. Izraelity pronásledoval faraon a nebyla jiná možnost úniku než přes Rudé moře. Mojžíš v srdci věděl, že tato krize byla určena Bohem, a přesto, když uslyšel výkřiky statisíců vyděšených lidí, utekl na osamělé místo a nahlas se celou noc modlil. Bůh se na jeho volání nedíval příliš shovívavě, protože bylo důkazem kořene nevěry v Mojžíšově srdci.
Pochybuji, že vám Bůh někdy řekl: „Přestaň se ke mně na kolenou modlit a vstaň.“ Ale Mojžíše Hospodin pokáral: „Proč ke mně úpěnlivě voláš?“ (Exodus 14,15). Doslova to v hebrejštině znamená: „Proč na mě ječíš?“
Proč by něco takového Hospodin Mojžíšovi říkal? Protože když Bůh Mojžíše povolal, aby vyvedl Izrael, slíbil, že mu dá hlas, kterému bude lid naslouchat (viz Exodus 3,18). Mojžíš však reagoval v nevěře: „Co jestli mi neuvěří a neposlechnou mě? Vždyť řeknou: Neukázal se ti Hospodin!“ (4, 1).
Zamyslete se, jak byla Mojžíšova nevěra pošetilá. Z Boží moci už vykonal spoustu zázraků a později se s Bohem setkal tváří v tvář. Ale u Rudého moře mu chyběla víra, váhal. Bůh mu přikázal: „Převezmi nad touto krizí duchovní autoritu a vykroč ve víře. Za pár hodin budeš tančit radostí.“
Když musíme čelit těžkým situacím, jsme možná přesvědčeni, že modlitba je to nejdůležitější, co můžeme udělat. Ale přijdou chvíle, kdy po nás bude Pán chtít, abychom jednali a poslechli s vírou Jeho Slovo, jinak se budeme modlit v nevěře.