Pokud jsou vaší překážkou ambice, může se stát, že vám Bůh otevře dveře ohromné příležitostí. Dokonce může jít o největší a nejúžasnější projekt ve vašem životě, a Bůh dovolí, abyste do něj vstoupili a mysleli si: „To je ono! Konečně jsem dostal velkou šanci.“ 

Na začátku Ježíšovy služby zprávy o uzdravování a zázracích přitáhly obrovské davy lidí. „Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky … rozhlédl se a viděl, že k němu přichází četný zástup …“ (Jan 6,3.5).

Apoštol Pavel říká: „Připadá mi, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se divadlem světu, andělům i lidem.“ (1. Korintským 4,9)

Jednoduše řečeno, když jsou zbožní svatí plní Kristova života vedeni do smrtelných situací, nikdy to není soukromá záležitost. Písmo říká, že jsme učiněni divadlem pro tři rozdílné inteligentní bytosti: anděly, démony a lidstvo.

Zbožný apoštol Pavel byl plný Ducha svatého a zjevení. Vroucně se modlil a denně žil v důvěrném obecenství s Ježíšem. Přesto připustil, že dostává neustále rány, mnozí jím opovrhují, pomlouvají ho, zlořečí mu, útočí na jeho charakter a haní jeho jméno.

Když Ježíš ležel tiše v hrobě, satan a jeho hordy se radovali. Mysleli si, že dosáhli nezvratného vítězství; ale zatím se celou dobu uskutečňoval Boží předem stanovený plán. Kristova hrozná smrt byla součástí plánu pro vzkříšený život!

V naší kultuře je trendem zajistit si nejlepší život, jaký můžeme mít. A podobně mnoho křesťanů dnes přistupuje k církvi. Myslí si, že Bůh by je měl požehnat vším, po čem touží. Ale to není způsob, kterým nás Bůh žehná. Ano, Bůh koná pro naše dobro, ale jeho jméno má být vyvýšeno, ne naše.

V den Letnic apoštol Petr prohlásil zástupům v Jeruzalémě: „Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.“ (Skutky 2,22-23) 

Co těmito slovy Petr myslel? Jeden řecký slovník překládá jeho slova takto: „Ježíš byl vydán nepřátelům, vydán na smrt podle předem stanoveného Božího plánu.“

Jsme Božím chrámem na zemi, v našich tělech přebývá Boží svatý Duch (viz 1. Korintským 6,19). Do chrámu ale nepatří věci, které mohou zničit touhu po Bohu.

Mnohé dnešní církve jsou samý ruch a aktivita. Pořádají toho hodně, od misijních cest do zahraničí přes místní dobročinné akce až po desítky malých skupin. Bohoslužby jsou plné jasných světel, zvuků a úžasné energie. Někdy však uprostřed živé činnosti něco chybí: Ježíš.

Pokud se ptáte, proč stále padáte – proč se stále cítíte slabí a bezmocní a činíte to, co nenávidíte – může to být proto, že plně nedůvěřujete slavným Božím slibům.

Bůh dal Abrahamovi mnoho slibů. Slíbil, že bude jeho štítem a odměnou, že porazí všechny jeho nepřátele, a dokonce pro něj vykoná zázraky. Například, že mu ve stáří dá dítě. Abraham těmto slibům uvěřil a Bůh řekl, že mu jeho víra byla započítána jako spravedlnost.

Apoštol Pavel napsal: „My, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle.“ (2. Korintským 4,11)

Když Pavel napsal: „My, kteří žijeme“ pouze zopakoval Ježíšova slova ze Zjevení 1:17-18: „Já jsem první i poslední, ten Živý …“ Pavel zde mluvil o křesťanech, kteří důvěřují Kristu a v nichž přebývá jeho život. Ale ve skutečnosti nám Pavel říká, že i my jsme vydáváni na smrt.