POZEMSKÝ BOŽÍ CHRÁM

Jsme Božím chrámem na zemi, v našich tělech přebývá Boží svatý Duch (viz 1. Korintským 6,19). Do chrámu ale nepatří věci, které mohou zničit touhu po Bohu.

Mnohé dnešní církve jsou samý ruch a aktivita. Pořádají toho hodně, od misijních cest do zahraničí přes místní dobročinné akce až po desítky malých skupin. Bohoslužby jsou plné jasných světel, zvuků a úžasné energie. Někdy však uprostřed živé činnosti něco chybí: Ježíš.

Bez Krista – ohniska aktivit jsou církve mrtvé. Nezáleží na naší námaze a snaze Bohu sloužit a chválit jeho jméno. Žádná z našich „obětí“ sama o sobě nemůže vypůsobit Boží království. Navenek se naše společenství mohou jevit jako správná, ale pokud se nezaměříme na Ježíše, budou naše církve plné suchých lidských kostí. 

Systém zvířecích obětí nikdy nenaplnil Boží záměr usmířit lidské hříchy. Byl nedokonalý stejně jako zřízení království v Izraeli, a přece ho Bůh poskytl, aby symbolicky ukazoval na něco vyššího a lepšího. 

Bůh to názorně ukázal na Abrahamovi. V tehdejší době obětovaly východní kultury zvířata, a dokonce i děti, aby usmířily své rozhněvané bohy. Když Hospodin Abrahamovi přikázal, aby vzal svého syna na horu a obětoval ho na oltáři, Abraham bezvýhradně poslechl. Dnes nám to připadá divné, ale odhaluje to strach, který pociťovali lidé té doby vůči svým bohům. Když jejich bůh promluvil, jednali; jinak by mohl přijít hladomor nebo smrtelná nákaza. Byla to poslušnost založená na strachu. 

Abraham ale cítil, že Bůh je jiný. A opravdu, Bůh chtěl Abrahamovi ukázat, že není jako Molek, kterému lidé obětovali děti. Když Abraham vzal na Izáka nůž, Bůh ho zastavil (viz Genesis 22,11-12). Bůh pak poskytl jako oběť berana. Bůh tím vzkázal svému služebníku – a také všem věřícím v každé době – „Nepotřebuji, abys mi obětoval. Já se obětuji pro tebe.“

Kristus to svým následovníkům vysvětlil v podstatě slovy: „Váš vztah k Otci už nebude založen na obětech ovcí, koz a holubic, ale bude založen na mé jednorázové oběti za vás“ (viz Židům 10,5-10).

Bůh všechno úplně obrátil.