V dopise křesťanům do Tesaloniky Pavel mluvil o budoucí události, kterou nazývá „den Páně“. Napsal: „Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat.

Přál bych si setkat se s Pavlem v posledních, zralých letech jeho chození s Pánem. Zeptal bych se ho: „Bratře, co tě ochránilo před tím, abys neodpadl a nevzdal to? Vždyť jsi byl stále ze všech stran pod tlakem.“

Myslím, že by Pavel odpověděl: „Ano, zažíval jsem nepřátelství, ale to mě netrápilo.“ 

„Ale často píšeš, že tě zkoušky zmátly,“ řekl bych.

Jsem přesvědčen, že na začátku cesty  s Kristem Pavel prožíval těžké chvíle. Stejně jako většina z nás pravděpodobně doufal, že když bude Pánu dostatečně důvěřovat, bude před všemi těžkostmi ochráněn. 

Když byl například poprvé uvržen do vězení, možná volal za vysvobození. Podobně jeho první ztroskotání také pravděpodobně důkladně prověřilo jeho víru. A když ho poprvé bili, možná to způsobilo, že zapochyboval, že je Bůh schopen dodržet své slovo.

„Neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co vyšlo z mých rtů.“ (Žalm 89,35) Pojem „smlouva“ hraje v křesťanské víře zásadní roli. Nikdy jsem však neslyšel kazatele nebo učitele, který by adekvátně popsal význam Božích smluv v životě křesťana.

Samotná Bible je rozdělena na dvě smlouvy (neboli zákony). V celém Starém zákoně uzavírá Bůh s lidmi jednu smlouvu za druhou. O čem jsou všechny tyto smlouvy? A co je ještě důležitější, co mají společného s námi dnes?

Posloucháte mocná kázání, která s láskou odhalují hřích? Pokud ano, dovolíte slovu, aby vás usvědčilo? Anebo pokračujete v hříchu, a ani vás to nezarmucuje?

Pokud odmítáte varování Ducha svatého, a opakovaně Boha neposloucháte – pak jste se nechali naverbovat k uctívání antikrista. Ďábel vás tiše zasvěcuje do „tajemství nepravosti“; a až se objeví slíbený, zázraky konající antikrist, budete strženi jeho lžemi a vydáni klamu! 

Většina z nás, když je pod tlakem, opakuje si znovu a znovu, co potřebuje: „Kéž bych mohl zapracovat na své slabosti. Kéž bych měl jen tuhle jednu věc …“ Ale Ježíš nám říká, abychom se neupínali na potřeby, ale spíše na toho, kdo nás zaopatřuje. 

V celém Písmu nám Bůh vykresluje jasný obraz, jak je důležité poslouchat jeho Slovo. Jeden takový příklad vidíme u krále Saula. Bůh mu dal skrze proroka Samuela jasný a konkrétní příkaz: „Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla“ (1. Samuelova 15,3). 

„Tajemství bezbožnosti už ale působí; čeká jen na to, až zmizí ta překážka.“ (2. Tesalonickým 2,7)

Řecké slovo, které Pavel v této pasáži použil pro „nepravost“, doslovně znamená „bezzákonnost“. Tajemstvím je tedy bezzákonnost, což znamená, že davy lidí budou jednat bez zákona či omezení.

Před více než sto lety přišel jeden francouzský vynálezce s úžasnou novinkou nazvanou film. Zjistil, že když uspořádá sled fotografií a bude jimi rychle pohybovat před jasným světlem, vyvolá to dojem skutečnosti odehrávající se přímo před očima.