„Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? … Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí.“ (Žalm 42,6-7)
Badatelé si nejsou jisti, kdo je pisatelem tohoto žalmu, ale s jistotou víme, že ho něco trápí. Jeho duše je hluboce znepokojena a on nedokáže vysvětlit proč. Žalmista hoří pro Boha, dychtí po Hospodinu, jako laň dychtí po vodě (viz Žalm 42,2), žízní po Hospodinu, touží po důvěrném vztahu. Ptá se: „Kdy se smím ukázat před Boží tváří?“ (Žalm 42,3)
Pokud si nedáme pozor, snadno se naučíme žít s tím, co pro nás není dobré. Může to být nějaký hříšný návyk, se kterým 10 či 15 let souhlasíme a říkáme si: „Už to tak je.“
Může se nám stát, že ztratíme touhu po Božím slovu a vášeň pro Boží věci, a do našich srdcí se vkrade smrt. Od toho se můžeme odvrátit.
Seděl jsem spolu s pastorem Davidem Wilkersonem a společně jsme se připravovali na setkání pastorů, vedoucích a věřících z celého Quebecu, které mělo začít za pár minut.
Když dovolíme Ježíši, aby byl Pánem všeho – když na něj uvalíme všechny starosti a plně důvěřujeme jeho slovu a spočineme v jeho lásce – náš vzhled by měl projít hlubokou změnou. Z naší tváře by měl začít vyzařovat pokoj a mír. V Písmu najdeme mnoho příkladů: Když Anna složila své břemeno, „její tvář už nebyla smutná“ (1. Samuelova 1,18).
David směle prohlásil: „Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse“ (Žalm 42,12). V původní hebrejštině je správný překlad obou veršů (6. a 12.): „Bůh je spása mé tváře!“
Věřím, že zde David říká něco důležitého. Tvář je billboard, který ukazuje, co se děje ve tvém srdci. Veškerá radost nebo zmatek, který je v tobě, se odráží ve tvé tváři. Když mluvím o tváři, mám na mysli výraz obličeje, řeč těla i tón hlasu.
„Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je žárlivě milující Bůh.“ (Exodus 34,14)
Je možné provokovat Pána k žárlivosti (viz 1. Korintským 10,22)? Ano, je to možné. Pavel v dopisech v podstatě napsal: „Vydal jsi svědectví, že ho miluješ. Převzal jsi jeho jméno. Co se nyní zmocnilo tvého srdce?“
Ježíši nestačí, aby si získal tvé srdce. On chce cele uspokojit tvé srdce!
Stále je mnoho věřících, kteří nebyli Ježíšem uspokojeni. Vždycky jsou nahoře nebo dole podle vnějších okolností. Tito nejsou vhodnou nevěstou pro ženicha. Ne, jeho nevěstu musí zdobit určitá krása, aby ho zaujala: „Král zatouží po tvé kráse“ (Žalm 45,12). Co to je?
Možná si vzpomeneš na Efez z Nového zákona; byla to jedna z největších církví v té době. Všechno tam začalo tím, že Apollos kázal dvanácti mužům. Pak přišel apoštol Pavel, a Duch svatý začal mocně konat. A z dvanácti byly desítky, stovky a tisíce. Historie říká, že během několika desítek let bylo v Efezu asi 60 000 křesťanů.
Nikdy jsem necítil dostatek přátelství. Jsem si jistý, že částečně je to tím, že jsem jedináček, ale také je za tím svět, ve kterém žijeme, protože zde jsou vztahy často podmíněné nebo vázány na určité prostředí. Uvědomil jsem si, že starost o to, co si o mně lidé myslí, a moje touha po přátelství mě často vedly k tomu, že jsem se příliš snažil - snažím se pracovat, abych získal něco, co mi může dát jen ten druhý.
Poselství Ducha svatého nevěstě Kristově v Žalmu 45 bylo: „Zapomeň na svůj lid, na otcův dům“ (Žalm 45,10). Tichý, jemný hlas nevěstě šeptá: „Nestačí pouze opustit svou minulost. Musíš na všechno zapomenout – vymazat z paměti všechny minulé lásky a zábavy!“