PÁN MĚL JEDNOHO MUŽE

Začátek 1. knihy Samuelovy ukazuje těžké období v Izraeli, kdy v zemi bujela zkaženost, odpadlictví a špatnost. Velekněz Élí byl líný a samolibý a dovolil synům zneužívat kněžství. Pod jejich vedením ve svatyni bujelo cizoložství. Élí si tak zvykl na pohodlný život, že neudělal nic, aby synům v tom zabránil. V této době byla dokonce ukradena archa úmluvy.

V jednu chvíli Bůh vyřkl Í-kábód (což znamená „Duch Hospodinův odešel“) nad celým náboženským systémem. Znovu vzrostla moc satanských sil. Viděno přirozenýma očima, tak moc ztratila Boží práce vliv, že vyhlídka na obnovu se zdála nepravděpodobná.

Pán však měl po celou dobu na místě svého muže, malé dítě jménem Samuel. Zatímco služebníci kolem něj se oddávali smilstvu a obžerství, Samuel se učil slyšet Boží hlas a jeho vztah s Pánem byl stále důvěrnější, Duch svatý mu dával prorocké slovo. Stal se živoucím důkazem Boží moci.

Písmo říká, že jak Samuel rostl, žádné z jeho slov nepadlo na zem, což znamená, že vždy mluvil s mocí a autoritou. Díky autoritě od Boha se žádný národ nemohl po více než čtyřicet let postavit proti Izraeli.

„Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem. Celý Izrael od Danu až k Beer-šebě poznal, že Samuel má od Hospodina prorocké pověření. Hospodin se mu dával i nadále vidět v Šílu; Hospodin se totiž v Šílu zjevoval Samuelovi svým slovem.“ (1. Samuelova 3,19–21)

Pán dal povstat jedinému muži na svědectví celému národu. Bůh nepotřeboval žádnou armádu, žádnou lidskou organizaci, žádnou „novou věc“. Všechno, co potřeboval, byl jeden spravedlivý muž, jenž se cele zasvětil službě a svatému způsobu života! Každý bychom se měli modlit, abychom se také stali svědectvím pro svou generaci. Důvěřujeme Bohu, že to může učinit? Vydali jsme se mu natolik, abychom se mohli stát jeho svědky pro celý národ?