Když se nám různí znalci Starého zákona snaží nějak přiblížit osobnost proroka Jeremiáše, popisují jej někteří z nich jako „naříkajícího proroka“. To je určitě pravda, ale tento muž nám zároveň přináší to nejradostnější zaslíbení, které ve Starém zákoně nalezneme. Skrze něj dal totiž Bůh svému lidu úžasné ujištění: „Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že jim nepřestanu prokazovat dobro, a dám do jejich srdce bázeň přede mnou, aby se ode mě neodvrátili“ (Jer 32,40).
Duch Svatý z nás vyhání strach – strach ze ztráty vykoupení, z odloučení od Boha, ze ztráty přítomnosti Ducha Svatého – tím, že do nás vkládá svou radost. Máme jít s radostí vpřed jako David, protože Bůh nás ujistil, že zvítězíme.
„Předcházíš ho hojným požehnáním, na jeho hlavu vsazuješ korunu ze zlata“ (Žalm 21,4). Biblické slovo pro „předcházíš“ znamená „předjímat, předvídat, plnit předem, zaplatit dluh před jeho splatností.“ V téměř každém případě to znamená něco, co přinese potěšení.
Izajáš nám odhaluje ten druh potěšení. Vychází to z toho, že Bůh předvídá naše potřeby a předem je naplňuje. „Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.“ (Izajáš 65,24)
Jsi milosrdný člověk? Většina z nás by odpověděla: „Myslím, že jsem milosrdný. Cítím bolesti svých bratří a sester v Kristu a snažím se jim pomáhat. Snažím se pomáhat i dalším blízkým lidem v nouzi. Když mi lidé ubližují, odpouštím jim a nechovám zášť.“
Kritika není ovoce Ducha. Být kritický je dobré pro lidi, kteří chodí do kina a dostávají zaplaceno za psaní kritiky do novin. Ale kritizovat nebo odsuzovat bratry a sestry je zlá vlastnost, která pouze zkresluje váš pohled na druhé.
Jeden mladý muž dostal práci v místní zoo a jednoho dne za ním přišel správce zoo a řekl: „Potřebuji, abys vyčistit lví klec.“
Ten muž se podíval na správce zoo a řekl: „Ne, pane, to nebudu dělat.“
Správce zoo trval na svém: „Neboj se, je to bezpečné. Ten lev je krotký, byl vychován v zoo a celý život byl krmen mlékem. To bude dobré.“
Mladík zaváhal, ale pak odpověděl: „Taky jsem byl vychován na mléce. Ale teď rád jím maso.“
Ježíš vyprávěl podobenství o marnotratném synu jako pomůcku k pochopení velké pravdy. Podobenství nemluví jen o odpuštění ztracenému muži, ale ještě vice ukazuje potěšení otce, který vítá svého syna.
Pán má velkou radost, že nám kříž umožnil otevřený přístup k němu samému. Vskutku nejslavnějším okamžikem v dějinách bylo, když se v den Kristovy smrti roztrhla chrámová opona. Zachvěla se země, skály se rozpadly a otevřely se hroby.
Právě v této chvíli propuklo Boží dobrodiní. V okamžiku, kdy se chrámová opona oddělující člověka od svaté Boží přítomnosti roztrhla, stalo se něco neuvěřitelného. Od té chvíle mohl člověk nejen vstoupit do Boží přítomnosti, ale také Bůh mohl vyjít k člověku.
Kristovo dílo na Kalvárii má dva rozměry. Přináší prospěch člověku, hříšníkovi, ale také Otci.
Dobře známe jeho přínos pro člověka. Kristův kříž nám poskytl odpuštění hříchů. Dostali jsme vítěznou moc nad každým otroctvím, vládu nad hříchem a hojnost milosrdenství a milosti. Samozřejmě tím dostáváme i příslib věčného života. Kříž nám umožnil uniknout hrůzám hříchu a pekla.
Děkuji Bohu za záchranu, kterou kříž lidstvu přinesl. Raduji se, že se o tom káže týden co týden v církvích po celém světě.
Přiznám se, že jedné věci se bojím víc než čehokoliv jiného: hříchu chamtivosti, lásky k věcem tohoto světa, touhy po větším a lepším hmotném majetku.
Chamtivost zotročila srdce mnoha křesťanů. Zdá se, že lidé nemají dost a jejich dluhy se hromadí. Myslí si, že prosperita našeho národa nikdy neskončí. Američané blázní po nabývání majetku. Jsme na vlně utrácení, která odborníky zmátla.