Kritika není ovoce Ducha. Být kritický je dobré pro lidi, kteří chodí do kina a dostávají zaplaceno za psaní kritiky do novin. Ale kritizovat nebo odsuzovat bratry a sestry je zlá vlastnost, která pouze zkresluje váš pohled na druhé.
Někdy si všimneme, že se někdo v něčem liší, a pak se můžeme stát kritickými vůči lidem nebo situacím, kterým nerozumíme a jednáme v duchu, který pramení z hněvu, žárlivosti, sobectví nebo pýchy. Vezměme si například učedníky. „Jan mu na to řekl: ‚Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my.‘ Ale Ježíš mu řekl: ‚Nebraňte mu,‘ odpověděl Ježíš. ‚Kdo není proti nám, je s námi.‘“ (Lukáš 9,49-50) Když lidi soudíte, ubližujete sobě stejně jako jim.
A co zdravá kritika nebo rozlišování? O tom také Bible mluví jasně. „Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“ (1. Jana 4,1)
Existuje tedy spravedlivý soud, o kterém musíme mluvit, pokud jde o biblické učení, biblické praktiky a způsob života. „Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy, aby vás nestihl Boží hněv jako ty, kdo ho neposlouchají. Nemějte s takovými nic společného. I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda. Rozlišujte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.“ (Efezským 5,6–11)
Rozumné rozlišující srdce může cítit spravedlivý hněv proti zlu, ale není pyšné jako srdce kritické. Kritický člověk upozorňuje na temnotu, aby vypadal chytře nebo z touhy po obdivu. Rozlišující člověk vidí něco, co není v pořádku s Bohem, a nenechá zlo volně působit.
Když chceme mluvit proti někomu nebo něčemu, měli bychom nejprve zkontrolovat své srdce, jestli jsme kritičtí nebo rozlišující. Kritika je zabalena do pýchy, vzdoru nebo obrany. Rozlišování se vždy týká toho, co se líbí Bohu.