Bůh nám ukazuje, jak můžeme žít bez strachu. „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání“ (1. Janova 4,18). Jednoduše řečeno, pokud žijeme ve strachu, nemáme dokonalou lásku.

„Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.“ (1. Janova 4,16-17)

Všimněte si poslední části této pasáže. Jan nám říká, že žijeme jako žil Pán, odpouštíme a milujeme své nepřátele. Není v nás touha po pomstě, zášť ani rasové předsudky, takže můžeme plně přijmout Boží lásku.

Ježíš nazývá Ducha svatého utěšitelem. Jednou věcí je znát Ducha svatého jako utěšitele, ale musíme také vědět, jak nás utěšuje, abychom uměli rozlišit, které utěšení je ze světa a které z Ducha.

Například člověk, který je přemožen samotou, se modlí za utěšení Duchem svatým a očekává, že utěšení přijde jako pocit. Ve skutečnosti si to představuje jako náhlé dechnutí z nebe, jako duchovní sedativum pro jeho duši.

Podobenství o hřivnách začíná tím, že pán domu plánuje vyrazit na cestu. Rozhodne se svěřit své peníze neboli „hřivny“ služebníkům. Hřivny rozdá těsně před odchodem, přičemž každému sluhovi dá jinou částku. V Písmu je řečeno: „Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.“ (Matouš 25,15)

Občas jsem radil jednomu muži, který měl problémy v manželství. Po pravdě řečeno, choval se nesnesitelně a svou ženu slovně napadal. Nakonec jsem mu řekl: „Respektuješ mě? Jsi ochoten mě poslouchat?“ Odpověděl: „Jestli tě respektuji? Jezdím sem devět let. Za vše, čím jsem, vděčím tobě!“

Složil jsem hlavu do dlaní. „Ale ne. Tohle jsem nechtěl slyšet.“ Bůh mě pokořil, ale Bůh také dal na tomto poradenském sezení průlom a jistě si bude moci nyní použít tyto manžele, aby mu sloužili.

Petr řekl: „Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.“ (1. Petr 1,5) Vidím v tom proroctví, že v těchto posledních dnech Bůh svému lidu znovu zjeví svou moc.

Starozákonní Boží lidé znali Boha způsobem, o kterém víme jen velmi málo. Znali ho jako Pána zástupů! Bůh je tímto jménem ve Starém zákoně označen více než 200krát. Tento majestátní titul rezonuje všemi žalmy.

-       „Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.“ (Žalm 46,8)

-       „Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.“ (Žalm 89,9)

Napínavý starozákonní příběh ve 2. Královské 6 kapitole nejlépe ilustruje, co to znamená být chráněn Boží mocí. Aramejský král Ben-hadad vyhlásil Izraeli válku a vytáhl proti němu s velkou armádou. Jak jeho vojska postupovala, často svolával válečné poradce, aby naplánovali strategii na další dny. Prorok Elíša však o tom posílal izraelskému králi zprávy s podrobným popisem pohybu nepřátelských jednotek. Díky tomu Izraelité několikrát unikli porážce.

David v žalmech říká, že je to Bůh, kdo ukončuje války: „Bůh … zastavuje války … Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh!“ (Žalm 46,9.11) Hebrejské slovo pro „dost už“ je „rafah“, což znamená „přestat, zeslábnout“. Pochází z kořene „rapha“, což znamená „opravit a stát se úplným rukou lékaře“.

Vidíme, že Boží slovo je důsledné! Je to Bůh, kdo ukončí války v našich srdcích. Máme se přestat spoléhat na vlastní spravedlnost a úsilí, a svěřit vše do jeho rukou, přiznat svou slabost a svěřit celou budoucnost do rukou Krista, velkého lékaře.

Bůh ve svém slově často zdůrazňuje, že naše identita pochází od něho. Proč? Je to proto, že naše mentální schopnosti jsou velmi nespolehlivé. Ačkoli historie ukazuje, že lidský intelekt je udivující v tom, co všechno si dokáže představit, rozeznat a vytvořit, přesto často nejsme schopni rozeznat a odmítnout slova a myšlenky, které nás infikují a oslabují.