Přiznám se, že jedné věci se bojím víc než čehokoliv jiného: hříchu chamtivosti, lásky k věcem tohoto světa, touhy po větším a lepším hmotném majetku.
Chamtivost zotročila srdce mnoha křesťanů. Zdá se, že lidé nemají dost a jejich dluhy se hromadí. Myslí si, že prosperita našeho národa nikdy neskončí. Američané blázní po nabývání majetku. Jsme na vlně utrácení, která odborníky zmátla.
Ježíš nás varoval, abychom se jen lehce drželi věcí tohoto světa. Máme mu děkovat za jeho požehnání a štědře dávat na potřeby chudých, ale nikdy si nesmíme nechat ničím z tohoto světa ukrást srdce.
Nedávno jsem se modlil s drahou sestrou v Pánu, která umírá na rakovinu; po mnoho týdnů trpí velkými bolestmi, ale jakým krásným svědectvím je pro všechny, kdo ji znají. Žádné stěžování, žádný smutek, žádné zpochybňování Pánovy velikosti a věrnosti. Řekla mi, že cítí magnetickou přitažlivost k Ježíši a že je již nyní „tam s Kristem“ více než zde na zemi. Její radostná naděje a spočinutí v Pánu mi přineslo požehnání.
Jednou jsem slyšel opravdu spravedlivého služebníka říkat: „Chci jen dokončit svou práci a odejít k Pánu.“ Někteří, kteří ho slyšeli, si mysleli, že je nevděčný za dar života, ale apoštol Pavel prohlásil prakticky totéž. Napsal: „Jestliže tedy mám žít dále v těle, znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvolil. Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší; ale zůstat v těle je nutnější pro vás.“ (Filipským 1, 22-24)
Bůh nechce, abychom se cítili provinile za požehnání, které nám dává, pokud si to všechno držíme dál od těla. Podle Pavla je nebe — být v Pánově přítomnosti po celou věčnost — něčím, po čem máme toužit z celého srdce.