„Izrael vytáhl do boje proti Pelištejcům … Pelištejci se utábořili v Afeku a seřadili proti Izraeli. Rozpoutal se boj a Izrael byl od Pelištejců poražen; ti pobili v bitvě asi čtyři tisíce mužů. Když se lid sešel v táboře, řekli izraelští starší: ‚Proč nás Hospodin dnes před Pelištejci porazil? Vezměme si ze Šíla schránu Hospodinovy smlouvy, ať přijde mezi nás a zachrání nás ze spárů našich nepřátel.‘ “ (1. Samuelova 4,1-3)

„Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.“ (Žalm 8,2-3)

V 1. verši David popisuje Boží moc, úžasnou a velkolepou, a hned v dalším verši popisuje ty nejmenší a nejbezmocnější. Neexistuje větší rozpor, než mezi těmi dvěma popisy, od toho, co je největší k nejnižšímu volání dítěte.

Myslíte si někdy, že Pán jen pasivně sedí a nechá ďábla, aby si s vámi dělal, co se mu zlíbí? Kdyby Bůh nejednal ve váš prospěch, když jste ho potřebovali, nebyl by ničím jiným než falešným bohem jako Baal.

V 1. Královské čteme, jak Eliáš vyzval Baalovy proroky k rozhodujícímu souboji na hoře Karmel, kde byl zbudován oltář. Rozhodující mělo být toto: Bůh, který odpoví na modlitby, bude Bohem! Eliáš se modlil, aby oheň padl nadpřirozeně na oběť, která ležela na oltáři, a přesně to se stalo.

Mnoho bratří a sester v Kristu mi vypráví pravdivé příběhy o neuvěřitelných útrapách, které se jim stále hromadí, a o sklíčenosti a pocitu marnosti, které na ně přichází. Lidsky řečeno, oni všichni vidí svou situaci beznadějnou. Moje srdce je nakloněno ke každému věřícímu, který zažívá takové zkoušky.

Avšak každý křesťan musí být přesvědčen, že je drahý, milovaný, a že Bůh je mu nablízku. Popravdě čím více se nepřítel přiblíží, tím více věrný Bůh zjevuje svou blízkost a tím pevněji drží ruku svého drahého dítěte.

„Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.“ (Žalm 119,150-151) V těchto verších David v podstatě říká: „Bože, když se mí nepřátelé blíží, aby mě zničili, jsi mi o to blíž.

Bůh je připraven dodržet svůj slib, který ti dal, že tě ďábel nezničí. Opravdu, bez ohledu na to, jak blízko se k tobě nepřítel přiblíží, Pán je ještě blíže.

V knize Zjevení Ježíš říká: „Znám tvé skutky; nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký!“ (Zjevení 3,15) Některé překlady říkají: „Byl bych raději, kdybys byl horký nebo studený, ale ne vlažný.“ Ta malá fráze „byl bych raději“ dělá rozdíl mezi tím, když je někdo proti vám anebo pro vás.

Pochopit pozadí knih v Bibli a komu je autor psal, může být velmi důležité pro pochopení toho, proč určité myšlenky nebo příkazy jsou zdůrazněny. Jan psal 1. list církvi po velkém rozkolu kvůli gnosticismu. Tehdy mnoho lidí, kteří se prohlašovali za křesťany, odešlo, protože byli svedeni falešnými učiteli, kteří tvrdili, že mají tajné znalosti, a stavěli se nad autoritu Písma.

„Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám, zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav!  Jinak mě jako lev rozervou na kusy, rozsápají mě, nebude mi pomoci!“ (Žalm 7,2-3)

Tyto dva počáteční verše odhalují téma celého Žalmu 7. Hlavním tématem jsou obvinění, která drásají duši. Tento žalm nám má pomoct přemoci zranění, která nám způsobil žalobce, ať už je to satan nebo člověk, který se postavil proti nám.

Někteří z nejzbožnějších lidí zklamali. Jedním z nich byl David, muž podle Božího srdce.

David byl ve velkém pokušení, dopustil se cizoložství, lži a vraždy nevinného muže. Jsem si jist, že když ho prorok Nátan odhalil, satan byl přesvědčen, že David zůstane na dně. Jistě očekával, že David zalomí rukama a řekne: „K ničemu už nejsem. Přivedl jsem pohanu na Boha a spáchal hříchy, proti nimž jsem kázal. Bůh mě teď už nemůže použít! Moje srdce je příliš špatné.“