Milovaní, toto poselství vám nemá něco vytýkat nebo vás poučovat. Spíše věřím, že je pro vás slovem naděje. Dovolte mi vysvětlit, proč pro vás může být těžké být laskavým, příjemným a milosrdným křesťanem, jakým chcete být.

Klíč najdeme v Žalmu 119. Žalmista zde činí mocné prohlášení: „Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému služebníku zaslíbil.“ (Žalm 119,76) Význam verše zní: „Pane, tvé Slovo mi říká, že mám být utěšen vědomím, že jsi ke mně milosrdný a plný soucitu. Dovol mi čerpat útěchu z této velké pravdy.“

Jako Božím dětem nám má jít o věci našeho Otce - máme Boží poslání. Někdy lidé špatně rozumějí tomu, co děláme. Dokonce i lidé v naší vlastní církvi nebo společenství nás mohou špatně pochopit a říct: „Jste příliš zaměřeni navenek a nenaplňujete mé potřeby.“

Mnozí se podívají na svůj život a zjistí, že nejsou hodni milosti. To je časté trápení. Nebezpečí spočívá v tom, že se staví na místo Boha a usoudí: „Kdybych byl Bohem, nedal bych si milost.“

Podívejte se na Ezechiela 22; izraelský národ byl v hrozném stavu. Litanie o zločinech a zneužívání, které prorok zapsal, nás nutí zakrýt si tvář a plakat. Čteme to a říkáme si: „Bože, tento národ si jistě zaslouží soud.“

„Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?“ (Žalm 10,1)

Davidův pláč byl jako pláč mnoha křesťanů, které znám po desetiletí. „Proč jsi ode mě tak vzdálený, když procházím těmito hroznými věcmi? Proč stojíš tak daleko, když trpím?“

V některých obdobích zkoušek se naplněni hrůzou bojíme, že se ze svého boje nikdy nevynoříme a že nás Bůh možná opustil. Znám to a mohu vám říci, že Žalm 10 má moc učinit hluboký posun ve vašem životě.

Pokaždé, když projevíte milosrdenství, kdykoliv jste laskaví a milí k jiným věřícím, poskytujete útěchu.

Pamatuji si, jak jsem jako mladý evangelista kázal na evangelizační výpravě před 5 000 lidmi v Los Angeles. Zde se nejméně 2 000 lidí z hnutí hippies stalo křesťany. Právě se znovu narodili a byli zachráněni z kultury hippies. Mnoho z těchto mladých lidí sedělo na podlaze, bosí, s dlouhými vlasy a v roztrhaných šatech.

Ježíš vyprávěl podobenství o služebníkovi, kterému byl odpuštěn velký dluh (viz Matouš 18,23-35). Tento muž našel milost a soucit u svého pána, ale nevážil si toho. Hned nato, co mu byl dluh odpuštěn, vyšel ven a potkal muže, který mu dlužil malou, bezvýznamnou částku peněz, a začal křičet: „Vrať mi dluh, hned!“ Když ho ten dlužník požádal o smilování, odmítl a nechal ho uvěznit.

Jaké je poslání církve? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme prozkoumat poslání Ježíše Krista na zemi. Když porozumíme jeho poslání, budeme vědět jakým směrem má směřovat poslání církve.

Ježíšovo poslání bylo stejné jako jeho Otce. Přišel, mluvil a kázal. Učil: „Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal“ (Jan 6,38).

Mnohokrát lidé čtou následující verše s určitým výkladem, o kterém se domnívám, že je mylný. „Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.“ (Žalm 100,3) Pravděpodobně jste už slyšeli, že jsme přirovnáni k ovcím, protože ovce jsou hloupé, ale já si nemyslím, že nás Bůh nazývá hloupými. Znamená to, že ovce se nemohou samy zachránit před medvědy nebo lvy, stejně jako se my nemůžeme sami zachránit od zákona Božího. Podle zákona jsme všichni zhřešili a nemůžeme se sami zachránit.

„Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou.“ (Žalm 9,16-17)

V těchto verších se David přesunul od individuálního nářku ke smutku celostátního měřítka. Volal, aby jeho národ a jeho vůdci nezapomněli na Boha.