Žijeme v kultuře, která má velmi zkreslený pohled na lásku a pravdu, a tento pohled pronikl i do velké části probuzeneckých církví. Teď nemluvím o těch, kdo úplně odešli od víry. Mnozí věřící se stále hlásí k probuzenecké víře, ale začali schvalovat homosexualitu a potraty. Mnozí neúmyslně přijali světské pojetí lásky a pravdy.

„Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; kolem obcházejí ničemové a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.“ (Žalm 12,8-9)

Když čteme, že „kolem obcházejí ničemové“, je to vyobrazení satana, o kterém Jan říká: „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil“ (Jan 10,10). Síly zla působí proti nám. Staví se proti církvi i celým národům. Působí také proti blahu rodin, zdraví, duševnímu stavu a především proti duchovnímu životu.

Jak získáme Ježíšovo vítězství a moc ve svém životě? Jak si přivlastníme jeho vzkříšení a nový život?

Nejprve se vás zeptám, jak víte, že jste spaseni? Je to z víry, samozřejmě. Poznání spasení pochází pouze z víry v Boží slovo.

Stejně tak máme vzít kříž, přijmout jej a vírou přijmout vítězství a vítěznou moc Ježíšovy prolité krve. Musíme přiznat: „Bože, nemám žádnou moc. Nemám schopnost se osvobodit, ukřižovat se ani vítězit nad hříchem. Vzdávám se veškerého vlastního úsilí zemřít hříchu.“

Když jsem byl mladým kazatelem v Pensylvánii, četl jsem mnoho knih o životě zbožných mužů, kteří vedli velmi jednoduchý životní styl. Vypadalo to, že je to odpověď na mou touhu po tom, aby mě mohl Bůh použít. V té době jsem znal jednoho služebníka, který mluvil s velkou autoritou, a byl pro mě skutečným hrdinou. Žil naprosto jednoduše, bydlel v malé místnosti a vlastnil pouze jedno oblečení.

Bůh shlédl na hříchem nemocný svět lidí spoutaných ve vězení strachu a zoufalství, a poslal svého vlastního Syna. Ježíš přišel na zem a vzal na sebe slabost lidského těla a řekl všem, kteří naslouchali: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)

V Lukášově evangeliu Jan Křtitel popisuje, co se stane, až evangelium přijde. „Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: ‚Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm‘ “ (Lukáš 3,15-16). 

Jan Křtitel měl větší zjevení a vhled do evangelia než kterýkoli ze starozákonních proroků a řekl, že až toto evangelium přijde, bude to evangelium Ducha svatého a ohně.

Co může mít poetický rozhovor dvou dávných milenců společného s naším každodenním životem? Věřím, že hodně.

„Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: ‚Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře! Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce.‘ “ (Žalm 11,1-2)

Žalm 11 začíná problémem a končí zaslíbením. Mezitím se zabývá třemi otázkami, které si klademe v souvislosti s naší znepokojivou temnotou a útoky, které na nás přicházejí.

Když Boží lid zhřešil modloslužbou, uvrhl na sebe Boží hněv. Tento hřích Boha rozzlobil víc než jakýkoli jiný hřích ve Starém Zákoně, a to natolik, že prohlásil: „Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě vyprovokovali k hněvu“ (viz Jeremjáš 7,18).

Takové je Boží prohlášení o modlářství ve Starém Zákoně. A stejně tak Bůh nenávidí modlářství i dnes. Modlářství přivádí Boží hněv na každou generaci, včetně té dnešní.

Pokání znamená víc než říct: „Pane, jsem špatný“. Znamená to také vyznat: „Pane, ty máš pravdu!“

Pokání znamená uznat pravdu o svém hříchu, a to, že musí okamžitě skončit. Je to krizový okamžik pravdy, místo odhalení, kde připustíte: „Nemohu pokračovat ve svém hříchu a zároveň mít Ducha Svatého. Pokud nepřestanu, přijdu o všechno. Pane, máš pravdu, že hřích mi přináší smrt. Vidím, že když v něm budu pokračovat, zničí mě i moji rodinu. Pane, už se na nic nevymlouvám.“