Nesejde na tom, jak moc se snažíte očistit. Pokud nedůvěřujete Ježíši, že vás spasí svou milostí, veškerá vaše vlastní spravedlnost je v Božích očích jako špinavé hadry. Proměňující moc evangelia spočívá v tom, že na kříži byl ukřižován i náš tělesný „starý člověk“, a nyní jsme v Kristu noví lidé. Pravá víra není pouhá víra; je to důvěra v to, co pro tebe udělal.

V Šalamounově písni Pán své nevěstě říká: „Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná.“ (Píseň písní 7,7)

Tato slova popisují Ježíšovy myšlenky vůči jeho nevěstě, když ji spatří. Podívá se na ni a řekne: „Jak jsi krásná, sladká rozkošná. Jsi mi drahá, lásko!“ Potom se nevěsta chlubí „Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.“ (Píseň písní 7,11) Význam slova „dychtí“ zde je tento: „s potěšením za mnou běží a snaží se mě získat, protože jsem mu drahá“.

„Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo byli silnější než já. Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, vyvedl na svobodu, ubránil mě, neboť mě má rád.“ (Žalm 18,17-20)

V tomto žalmu se David díval zpět na velké vysvobození. Radoval se, protože ho Pán zachránil před nepřáteli: „Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.“ (Žalm 18,4)

„Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám.“ (Žalm 4,4) Slovo „oddělit“ v tomto verši vyjadřuje svatost. A to dále ukazuje na něco, co přichází skrze život v Kristu.

V očích světa jsme osobití, zvláštní, podivní. „Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petrova 2,9)

Je opravdu důležité pochopit evangelium milosti. Ježíš zemřel na kříži, a tím zaplatil v plné výši cenu za naši spásu. Proto nemáme co přidat.

Takže nastává problém, když lidé říkají: „Ježíš udělal svou část a já teď dělám svou. On dobré dílo začal, a já teď musím pracovat na tom, abych ho dokončil.“ Kdykoli se pokusíte k dokončenému Ježíšovu dílu něco přidat, jde o legalismus - snahu dosáhnout spásu nebo duchovní růst dodržováním pravidel a předpisů.

Možná jste se v dobách soužení málem vzdali. Teď však už stojíte pevně, a můžete říci: „Nechci tím už projít znovu, ale musím vyznat, že Bůh mě vyvedl ven. Je věrný. Chvála mu!“

Trápí Bůh své děti? Poslechněte si žalmistovu odpověď. „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro. Zavedls nás do lovecké sítě, vložils na naše bedra těžké břemeno. Nechals nám lidi jezdit po hlavě, prošli jsme ohněm i vodou, ale vyvedls nás do hojnosti.“ (Žalm 66,10-12)

Když rodiče pošlou dítě na vysokou školu, je to velká investice. Je zřejmé, že doufají, že jejich dítě potom získá práci odpovídající nákladům. Nebo si myslíte, že dítě vystuduje, přijde domů, pověsí si diplom na zeď a bude sedět doma a dívat se na televizi? Ne! Rodiče doufají, že se jejich dítěti investice vrátí tím, že zahájí dobrou kariéru.

V životě věřících existuje speciální čas - čas povstat a začít konat. Tehdy je správné říci: „Věřím, že Bůh mě volá, abych pomáhal zachraňovat ztracené a zraněné.“

Pokud uslyšíte o církvi, která jde na misijní pole, máte říct: „Bože, žehnej jim.“ Nastal čas se zapojit v modlitbách, a také vstát a jít. Nastal čas povstat a jít do akce!