Ježíš Kristus mi zanechal dědictví a já si ho nárokuji jako své. Písmo říká: „spravedliví jsou smělí jako lvi (Přísloví 28,1). Přijmete-li dokonalou Kristovu spravedlnost, budete mít smělost lva. Už se nikdy nikoho nebudete bát nebo hledět na někoho jiného a cítit se nehodní. Můžete říci: „Mám dokonalou spravedlnost Ježíše Krista připsanou vírou. Ne, není moje. Je Ježíše, ale on sám mi ji daroval, takže ji mohu nazvat vlastní!“

Nespokojte se s částečnými vítězstvími jen proto, že jste unavení, frustrovaní nebo se cítíte bezmocní. Bůh se nikdy nezastaví v polovině cesty k vítězství. Chvíle, kdy se cítíte tak unavení, že už nemůžete udělat ani jeden krok, je často okamžikem, kdy Bůh chystá průlom a vítězství.

Život většiny lidí je tak přeplněný, že mnoho věcí nestíhají. A tak dojde i na podobnou situaci: „Nestihli jsme přijít na Jimovu svatbu. Škoda. Pošleme jim dárkový poukaz.“ V biblických dobách pozvání na svatbu znamenalo hodně. Pokud někdo byl pozván na svatební hostinu prominentní osoby a zmeškal by ji, byla by to velká ostuda.

Co děláte, když jste na dně? Co děláte, když se zdá, že je všechno proti vám, nebo nemáte dostatek zdrojů či možností? Vracíte se domů v noci, a stále jste ve  stresu, úzkosti a strachu?

Pokud chcete ve svém životě vidět vítězství, budete o ně muset bojovat; v boji vám Bůh dodá sílu a zdroje, které potřebujete. Na konci budete oslavovat Ježíše Krista.

Boží Slovo nám říká, že Kristus splatil hříchy lidstva na kříži svou vlastní krví. Žil život bez hříchu, dodržel zákon do posledního písmenka, naplnil zákon, odstranil prokletí, vykoupil nás z područí pekla a ďábla, a představí nás Otci jako dokonale spravedlivé.

Nikdy nebudeme přijati za spravedlivé před Bohem, pokud před ním nestaneme v Kristově dokonalé spravedlnosti, kterou si přisvojíme. Je to jediná spravedlnost, kterou Bůh uznává. Jak tedy obdržíme Kristovu dokonalou spravedlnost?

Pochopit, jak Bůh ospravedlňuje svůj lid, není pro duchovní děti; je to pravda pro dospělé věřící. Mnoho křesťanů je stále ještě nemluvňaty, pijí mléko a odmítají přejít k masu Slova spravedlnosti. Jediné, co chápou, je odpuštění jejich hříchů.

„Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.“ (Židům 5,13-14)

Žalmy pro nás mají dobrou zprávu. „Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí – cokoli činí, se podaří!“ (Žalm 1,3)

Loni jsme při kempování v jižním Coloradu našli odlomenou větev kaktusu. Protože mateřská rostlina byla impozantním exemplářem, vzali jsme si větev domů, abychom jí zkusili dát druhý život. Za několik týdnů zakořenila, ale nerostla. Tak přežila zimu, sněhovou nadílku a několik jarních krupobití. Přežít ovšem není totéž co prosperovat. A tu se najednou objevily nové výhonky a rostlina začala růst.

V Janově evangeliu 4. kapitole čteme, jak Ježíš s učedníky procházeli kolem obilných polí. Ježíš ukázal na pole a řekl: „Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni! Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec.“ (Jan 4,35-36)