Z Bible víme, že ti, kdo skutečně všechno vydali Kristu, jsou opravdu odhodláni hledat ho celým srdcem a myslí a poslouchat jeho slovo, prochází bouřemi a zkouškami: „Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.“ (Žalm 34,20) Kromě toho jsou neustále terčem ďáblovy závisti.
V Žalmu 21 píše David v podstatě toto: „Pane, vyléváš na mě požehnání a milující laskavost, dříve než vůbec mohu požádat. Nabízíš mi víc, než si dokážu představit.“
„Pán neotálí splnit zaslíbení, jak si někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde tak náhle a nečekaně, jako zloděj v noci.“ (2P 3, 9–10)
Před několika lety jsem při autohavárii utrpěl těžké zranění zad a potřeboval jsem zvláštní péči. Protože jsem byl na čas neschopný práce, i naše domácnost trpěla. Běžné domácí povinnosti, které jsem dříve lehce plnil, byly nyní na hranici mých sil.
V Lukášovi 4, 18–19 čteme, jak Ježíš citoval slova z proroka Izajáše 61, 1-2: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásit zajatcům propuštění, slepým abych vrátil zrak, utlačené osvobodil a vyhlásil léto Hospodinovy milosti.“
Když apoštol Petr kázal v Jeruzalémě o Kristu, lidé, zasaženi v srdcích Božím slovem, uviděli své hříchy. Petr je nabádal: „Čiňte pokání a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého“ (Sk 2, 38).
„Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci.“ (1. Tesalonickým 5, 1-2)
Pavel popsal učedníkům, co se bude dít, až se vrátí Kristus: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ (1. Te 4, 16-18)
„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“ (Jan 14,27)
Víme, že Kristus byl schopen hněvu a jindy byl dojatý k slzám. Ovšem převážně žil svůj život na zemi v pokoji. Měl pokojný vztah s Otcem, zůstal v pokoji tváří v tvář pokušení nebo ve chvílích odmítnutí a výsměchu. Měl pokoj i během bouře na moři, kdy spal na palubě lodi, zatímco se ostatní chvěli hrůzou.
Přichází kalamity v takovém rozsahu, jaký jsme doposud nezažili: hurikány, požáry, záplavy, sucho, národní nepokoje. Na všech stranách roste strach a beznaděj a ti největší skeptici dokonce tvrdí, že jsme již na počátku třetí světové války.
Mnozí věřící mají mylnou představu o tom, co je „být v Boží přítomnosti“. Máme tendenci si to představovat jako pocit, emoci nebo nadpřirozený okamžik. To vše může doprovázet Boží přítomnost, ale samo o sobě Boží přítomností není. Boží přítomnost je prostě on sám, jeho bytí.
Když v nás přebývá Duch svatý, máme vždy Boží přítomnost, i když je to neuvěřitelné. Pavel říká: „Bůh chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus ve vás, v něm máte naději na Boží slávu.“ (Koloským 1,27)