Představ si, že bys byl svědkem uzdravení za uzdravením, zázraku za zázrakem, jednoho neuvěřitelného divu za druhým. Byl bys na kolenou a chválil Boha, ne? Pravděpodobně by sis řekl: „Nikdy už nebudu pochybovat o moci Krista, který uzdravuje a dělá zázraky. Od nynějška budu pevně věřit, nehledě na to, co přijde.“

Každý chce být poctěn. Svět to ví a obchody toho využívají. Nabízejí různé speciální nabídky, abychom s nimi uzavřeli obchod. Hotely, aerolinky a další nabízejí zlaté, stříbrné a bronzové odměny za využívání jejich služeb. Čím více někdo podporuje jejich službu, tím větší slevy a odměny od nich získá. Tak způsobí, že bude hrdý na to, že si vybral právě jejich služby.

Pavel psal mladému pastoru Timoteovi o statečném křesťanství beze strachu díky Duchu, který v něm přebývá. Timoteus pocházel z věřící rodiny. Jeho babička i jeho matka byly křesťanky: „Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké“ (2. Timoteova 1,5).

Máte někdy pocit, že jste toho v životě moc nedosáhli a mnohá zaslíbení zůstala nesplněna? Pokud ano, jste v dobré společnosti; ve skutečnosti stojíte mezi duchovními obry.

Mnoho velkých Božích služebníků v průběhu dějin skončilo s pocitem, že selhali ve svém povolání. Prorok Eliáš pohlédl na svůj život a zvolal: „Pane, vezmi mě domů! Nejsem o nic lepší než moji otcové a všichni zklamali. Prosím, vezmi si můj život! Všechno bylo marné.“ (viz 1. Královská 19,4)

„Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.“ (Žalm 78,9)

V Žalmu 78 čteme o největším izraelském kmeni Efrajimovi. Byl to jeden z nejschopnějších kmenů. Byl nejpočetnější, nejsilnější a nejzkušenější v bojích.  Přesto zde čteme, že když tento zdatný kmen uviděl nepřítele, vzdal se a ustoupil, i když byl mnohem silnější a lépe vyzbrojen než nepřítel. Byli rozhodnuti bojovat a zvítězit. Ale ve chvíli, kdy stanuli tváří tvář nepříteli, ztratili odvahu.

Ježíš přišel na Zem jako člověk a Bůh v těle, aby mohl cítit bolest, pokoušení a zkoušky, jakými procházíme, a ukázat nám jaký je Bůh Otec. Písmo nazývá Ježíše výrazem podstaty (totožný význam, přesná podoba) Boha. Je stejné povahy a podstaty jako je Bůh Otec: „On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty …“ (Židům 1,3). Stručně řečeno, je ve všech ohledech „stejný jako“ Bůh Otec.

„Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“ (Jan 16,13).

Víme, že Ježíš byl zcela závislý na  Otci a je také příkladem odevzdání se a důvěry k Bohu. Ježíš je pro nás důkazem, že takový život můžeme prožít i my. Pokud tak budeme žít, Bůh bude kormidelníkem naší duše. Ale je jím v tuto chvíli opravdu? Příliš často, jakmile přijde nějaká krize, zpochybňujeme Boží věrnost a upadneme do pochybností a strachu a spoléháme na vlastní rozum.

Moc Ducha svatého k nám přichází různými způsoby. Za prvé, jak Ježíš řekl: nikdo ho nemůže znát, dokud se nenarodí z Ducha. V určitém smyslu tedy Boží Duch přebývá v každém křesťanovi.

Za druhé, jsme povoláni setrvávat v Duchu, zůstávat s ním v modlitbě. Za třetí, jsme nepřetržitě naplňováni Duchem a neustále pijeme z jeho studny živé vody. Nic z toho neznamená, že nás Duch opouští, ale spíše to, že máme podíl na vztahu s ním.

V této době, kdy se objevuje nesčetné množství různých hlasů a falešných proroků, je nezbytné mít zdravou mysl, jasně rozlišovat Boží hlas a nechat se vést pravdou. Pokud se obrátíte k Bohu celým srdcem, začne vám zjevovat své Slovo a svůj hlas. „Na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21)

„Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty, jak unikneme my, zanedbáme-li tak velikou záchranu“ (Židům 2, 1–3).