„Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista.“ (2. Korintským 10, 4-5)

Satanské mocnosti temnoty po celém světě se radují. Tyto démonické síly se infiltrovaly na vysoce postavená místa, kde se koncentruje moc: média, politické úřady, nejvyšší soudy. Dochází k tomu dokonce i v náboženských denominacích.

„Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily a synové Izraele prošli skrz moře suchou nohou. Vody jim byly stěnou po pravici i levici!“ (Exodus 14,21-22)

To je jeden z největších projevů Boha v celé historii světa. Žádný lidmi zaznamenaný jev nebyl podobný tomuto obrazu Boží slávy. Zkuste si představit stěny vody rostoucí každou minutou rozdělující moře na dvě poloviny.

„Hle, Hospodin nechává zemi zpustnout a pustoší ji, rozvrátí její povrch.“ (Izajáš 24,1) Prorok Izajáš varuje, že v posledních dnech Bůh „rozvrátí její povrch“. Podle proroctví přijde na zemi náhlý soud a změní naprosto všechno v jediné hodině. Během tak krátkého času bude celý svět svědkem rychlého pádu a destrukce města i národa, a svět už nikdy nebude stejný.

Všichni selháváme a budeme i dále selhávat. Ale mnozí v Kristově těle si o sobě myslí, že jsou naprosto neúspěšní ve všem. Jsou přesvědčeni, že nic nedokážou udělat nebo říct správně, a opakovaně se odsuzují.

Ježíš dělal úžasné zázraky! Vykázal z posedlého člověka legii démonů; okamžitě uzdravil ženu z krvotoku, který ji trápil celé roky; dvanáctiletá dívka, dcera představeného synagogy, byla vzkříšena z mrtvých. Kdykoli Ježíš udělal takový mocný čin, řekl těm, které osvobodil: „Tvá víra tě zachránila“ (Marek 5,34; 10,52; Lukáš 7,50; 8,48; 17,19; a 18,42).

„Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává“ (Žalm 145, 8-9).

Kdybych se tě zeptal, jestli jsi milosrdný, pravděpodobně bys odpověděl: „Myslím si, že milosrdný jsem. Soucítím s těmi, co trpí, jak nejlépe umím. Pokouším se pomáhat druhým, a když mě lidé zraní, odpustím jim a nechovám k nim zášť.“

„Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla z nejzazších končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost – a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“ (Matouš 12,42)

Královna ze Sáby byla v nitru znepokojena zásadními životními otázkami – o Bohu, o budoucnosti, o smrti – a toužila na ně znát odpovědi. Ale ani její bohatství, ani sláva, ani její rádcové jí tyto odpovědi dát nemohli. A pak uslyšela o nejmoudřejším muži, který kdy žil – o králi Šalomounovi.

V evangeliu Jana ve 14. kapitole Ježíš říká, že přišel čas, abychom pochopili své nebeské postavení v něm. Ježíš vysvětloval učedníkům: „Protože já žiji, také vy budete žít. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14, 29–20) „Ten den“, o kterém mluvil Ježíš, je právě teď. Stručně řečeno, musíme porozumět svému nebeskému postavení v Kristu.

Ačkoli můžeme být osvobozeni od odsouzení, nikdy nebudeme úplně zbaveni bojů v mysli. Jak nám ukazuje Pavel, jde o projev duchovního světa, ve kterém žijeme. „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Efezským 6,12)

Kde je nebe? Co tam budeme dělat? Nevíme, kde je nebe, ale víme, že přichází nové nebe i nová země.

V nebi se naučíme věci, které lidská mysl na zemi nedokáže obsáhnout. Budeme mít přístup k samotnému Kristu, který je neomezený. A nepochybně nás bude vyučovat o všech věčných věcech.